Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

25.kapitola: Podvody

9. února 2015 v 12:23 | Kate♥ |  Vládci Živlů

25.kapitola: Podvody




Zaskuhrala sem bolestí. Všichni jsme odlítli do chrámu do města. Kolik nás přežilo? Pomalu sem se zvedla ze sutin. Trochu sem se zaklonila. Pěkně mi křuply záda.

"Ajajaj." zaskuhrala sem znovu. Koukla sem se nahoru na chrám, démon se rozdělil do manší démonů. Meč sem sevřela do obou rukou a dávala pozor, jestli se tu neobjeví někdo nebezpečný. Pomalu sem couvala, njednou sem zády do něčeho nebo do někoho narazila. Hbitě sem se otočila a cinkl muj meč o katanu Eirona.

"Ty blbe. Víš jak se se lekla?" křičela sem šeptem.

"Ty že ses lekla já sem se lehl víc jak ty." seřval zase on mě šeptem.

"Jak to že tvoje rukojeť je hnědá?" zeptala sem se.

"Vždyky byla hnědá, ne?" řekl ironicky Eiron. Hned sem se po něm ohnala mečem.

"Jak jsi mě poznala?" zeptal se, když jme byly k sobě obličeji.

"Normálně. Eironmá vždy modrou rukojeť, ne hnědou." odsekla sem.

"ale teady je někdo hodně chytrí." zašklebil se a zmizel jako pára, ale katana spadla na zem a rukojeť se změnila do modra. Pořád sem meč držela pevně v rukou. Ale zmizel mi z rukou, sehnula sem se pro katnu a vzala do rukou.

"Eirone? kde jsi?" volala sem. Pořádně sem katanu sevřela v rukou a pomalu pustupovala. Koukla sem opatrně za roh a tam Eiron. Oba jsme pořád v rukou svírali zbraně.

"Kontrolní otázka. Mám nějáké sourozence?" zeptal se Eiron.

"Co vim tak ne. Máš jenom tetu Nyári. Svoje rodiče jsi přeci nikdy nepoznal. A mám já tetu?" zeptala sem se nakonec.

"Ne, nemáš. Máš už jenom strýce, Tygrana a Wolfa s Luzeem" odpověděl.

"Jsi to ty." kývla sem na souhlas.

"Zelfi! Eirone!" volal na nás Manto. Oba jsme svoje zbraně pevně chytli.

"Odpověz na otázky!" křikli jsme oba.

"Má Eiron sestru?" zeptala sem se místo Eirona.

"Ne, nemá." odpověděl a vrtěl hlavou. Trochu sem rue povolila.

"A má Zelfi tetu?" zeptal se Eiron místo mě.

"Ne. Teu zabil Van, Zelfi má jenom strýce, Tygrana, Luzee a Wolfa." odpověděl. Oba jsme si oddychli.

"Jsi to ty." kývli jsme oba.

"Musíme najít ostatní." rozhodl Eiron pomalu jsme ve městě hledali ostatní. Ale pár jsme jich nenašli, Sebbyho, Angeliku, Vanessku a tátu, mámu a Wolfa. Takže nás zbylo deset.

"Hele musíme si dát heslo. Podle kterého poznáme že jsme to my. Chtělo by to nějaké dlouhé." uvažovala Rue.

"Hej! Zelfi, Lucy, Manto, Orle, Naomi. Otázka bude: Jaké vlasy měla Mejbel. A odpověď bude: barvy živlů, tedy hnědo-modro-žluto-červeno-bílé. Hnědé jako země, modré jako voda, žluté jako blesky, červené jako oheň a bílé jako vzduch. Mejbel donesla poslední zbytky živlů. A dala je Mantovi, Shinkymu, Zelfie, Tsukie a Eironovi. Musíto nýt v přesném pořadí. A teď běžte hnedat nepřítele!" rozkázala nám a usmála se na nás. Já, Lucy, Manto, Orel i Naomi jsme šli do ulic. Rozdělili jsme v některé ulici a sešli na náměstí přesně tam kde se shromažďovali měšťané.

"Co tu blbnete?" zeptal se jich Orel nehápavě. Taky to nehápu a ten stařík by se měl schovat. Vlastně všichni.

"My vám chceme pomoc." vystoupila Rachel.

"Hej! Zelfi, Manto, Orle, Lucy, Naomi. Konečně jsme vás našli." volali na nás ostatní a přiběhli k nám.

"Jaké vlasy měla Mejbel?" zeptala sem se. Schválně, jestli ví.

"Barvy živlů, tedy...." začala Rue,

"..hnědo-modro-žluto-červeno-bílé.." pokračoval Tygran

"Hnědé jako země, modré jako voda, žluté jako blesky, červené jako oheň a bílé jako vzduch." pokračoval Eiron se Shinkym a Tygranem

"Dokončete." vyzvala nás Rue.

"...Mejbel donesla poslendní..." pokračovala sem v hesle.

"....zbytky živlů a dala je..." pokračoval Manto.

"...Mantovi, Shinkymu..." pokračovala Naomi.

"..Zelfie, Tsukie...." pokračovala Lucy.

"... a Eironovi." dokončil Orel.

"Zprávně. Dobře. Ale jedno mi nesedí. Jak si Eiron mohl pamatovat heslo, když má mozek jako cedník?" zeptala sem se s pozvednutím obočím a složila sem ruce na prsou.

"E~ prostě sem si to zapamatoval. Ale já sem sem tam něco blechtnul." usmál se. Ba ne to není Eiron. Ten by si to lehce nezapamatoval. Eiron si ohrnul ofinu z oka. A měl ho fialové.

"Ty nejsi Eiron. Nikdy fialové oko neměl a nemá." s mečem v rukou sem vyskočila do vzduchu a zaůtočila na Eirona.

"Je už to podruhý o se mě snažíš obalamutit." prosekla sem mu břicho. Začal se měnit a změnil se do Vana.

"Poznala jsi mě dobře." odpověděl, z úst a očí mu začala tíct krev.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama