Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

PADLÍ ANDĚLÉ - KAPITOLA TŘINÁCTÁ

16. ledna 2015 v 12:26 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

PADLÍ ANDĚLÉ - KAPITOLA TŘINÁCTÁ




Aaron padl vyčerpaně na kolena. Oči měl pořád zavřené,

ale zůstal mu v nich obtisknutý Ezekielův

obraz. Pomalu se uklidňoval a cítil, že se křídla

zmenšují, chrupavčité perutě postupně mizely v mase pod

lopatkami. Kůže ho svrběla, viděl, že černé značky na pažích

a hrudníku také blednou.

Přišel k němu Gabriel a vrtěl ocasem tak zuřivě, že to

vypadalo, jako by zadní část těla vůbec neovládal. Vrazil

Aaronovi hlavu pod ruku a strkal do něj čenichem, aby si

vymohl hlazení. "To od tebe bylo hezké, Aarone," řekl vesele,

"nechal jsi ho odejít domů. "

Aaron se podíval na Camaela. "Co se to sakra stalo?"

zeptal se a stěží se postavil na roztřesené nohy. "Co jsem

to udělal?"

Anděl se díval na nebe a na špinavé, ale ušlechtilé tváři

se mu zračila touha. "Teď už není pochyb, Aarone Corbete,"

řekl a potřásl hlavou, s pohledem obráceným zpět.

"Ty jsi Ten, jehož příchod byl předpovězen tak dávno. Konečně

jsi..."

"Co jsem udělal?" naléhal Aaron.

Anděl se zatahal za stříbrnou bradku. "Máš moc udělovat

rozhřešení/' vysvětloval a po tváři mu přeběhl úsměv.

"Všem, kteří se znelíbili Bohu, se od tebe dostane odpuštění,

pokud nahlédnou své omyly."

"To je dobře, Aarone, coT řekl Gabriel, vzhlédl ke svému

pánovi a nepřestával vrtět ocasem.

"Jo, je to dobře. A když je jim odpuštěno, co to znamená

dál?" zeptal se Aaron anděla. "Kam odešel Zeke?"

Camael znovu pohlédl vzhůru: "Vrátil se domů."

Aaron se také podíval k nebi. Po bouři, jež zpustošila

jeho dům, nebylo už ani stopy. "Říkáš, že Zeke odešel

zpět do nebe."

"Vy lidé pro to máte spoustu působivých slov: ráj, ely-

Nium, nirvána, území věčných lovišť, nebe je jen jedno

z mnoha."

Aaron se na chvilku zamyslel. "A já jsem ho tam poslal?"

Camael na Aarona ukázal dlouhým, pečlivě pěstěným

prstem. "Jsi most mezi padlými a Bohem."

"Bohem, jo?" Aaron si mimoděk dal ruce do kapes

džin. Díval se na zbytky svého domova a s bolestí si vybavil,

co se stalo s domovem i rodiči - vše ve jménu Božím.

Zavrčel a odkráčel pryč. "Víte co?" řekl a vydal se kolem

domu k přednímu vchodu. "To bych neřekl."

Camael šel za ním. "Nemůžeš od toho utéct, Aarone,"

řekl a dohnal ho, "je to tvůj osud. Bylo to psáno..."

Aaron se otočil a zmrazil anděla na místě. "Před tisíci

let," dokončil. "To všechno vím, ale nemám úplně radost,

že sloužím Bohu, který dovolí, aby se tohle všechno

událo." Ukázal na stále doutnající zbytky svého domova.

"Nemluvě o těch dalších stovkách, možná tisících, kte193

ré Verchiel s Jeho svolením zabil v Jeho jménu." Aaron

se vztekal a byl připraven vyzvat na souboj i samotného

Stvořitele, pokud by to bylo nutné. "Povězte mi, jak se

s tím smířit."

Z okolních domů se k nim začali trousit sousedé a opatrně

si prohlíželi důsledky pohromy, o nichž měli za to, že

je způsobila lokální bouřka. Aaron upřeně pozoroval to,

co zbylo z jediného domova, co kdy poznal. Spolu s andělem

hleděli do ohně, a ten se pozvolna měnil v planoucí

uhlíky.

"Chápu tvůj hněv," promluvil Camael.

Aaron klopýtal po rozdrolených schůdcích tam, kde

bývaly hlavní dveře, a překročil bývalý práh. "Opravdu,

Camaeli? Opravdu to chápete?" Stál v místech původního

obýváku, kde zemřeli jeho rodiče. "Ještě před pár dny

jsem nevěřil v nebe, anděly nebo planoucí meče - o Bohu

nemluvě." Kopl do kusu dřeva, který ještě rudě žhnul.

"A teď zjistím, že jsem součástí jakéhosi propracovaného

plánu na sjednocení nebes a všech Božích dětí, aby mohli

zase být jako jedna velká šťastná rodina." Vzpomněl si na

úmornou prostotu pátečních filmových večerů s nevlastní

rodinou a málem se rozplakal. Ale na slzy byl příliš rozzlobený.

"Jak to pro Něj mám asi udělat, když se ani neobtěžoval

zachránit moji rodinu? To mi prosím vysvětlete, Camaeli,

to mě vážně zajímá."

Z dálky zaznělo truchlivé kvílení sirén.

"Všemohoucí," začal Camael, "Všemohoucí a jeho konání

na tomto světě... je součástí daleko většího záměru.

Nemusíme mu rozumět, ale..."

"Boží cesty jsou nevyzpytatelné," přerušil ho sarkasticky

Aaron. "Takhle se mi to pokusíte vysvětlit? Že je to součást

velikého obrazu, jenž je naším očím nedostupný?"

Před zničeným domem se na ulici hromadili sousedé.

V očích měli strach. Aaron jim doslova četl myšlenky. Jak

se to mohlo stát, aniž bych si toho všiml? Ani jsem si nevšimla,

že prší. Bouchlo tu něco? Bydlím hned vedle. Mohlo se to

přihodit u nás. Snad se nikomu nic nestalo.

"Vím, jak je těžké se s tímhle vyrovnávat ve chvíli neštěstí.

Je to rébus, nad nímž jsem se na tomto světě také

něco napřemýšlel." Anděl přešel ke zhroucené zdi a přidřepl

před ní. "Otec ví o všem," řekl a sáhl mezi rozpadlou

omítku. "Ať už se věci zdají jakkoli kruté a nahodilé,

On má plán." Camael cosi vytáhl ze sutin a přinesl to

Aaronovi. Byl to prasklý rámeček s neporušenou fotkou

celé jeho rodiny. Všichni měli na hlavě santaklausovské

čepice, dokonce i Gabriel.

Aaron si ji vzal a díval se na tu veselou scénu. Pamatoval

se, když to před dvěma lety fotili - jak byl k smrti

otrávený, že si tu hloupou čapku musí vzít. Když pak

fotku použili na vánoční přání, myslel, že se propadne

studem.

Aaron opatrně vyndal obrázek z rámečku, byla to vzpomínka

na život děsivě proměněný dávno předpovězeným

osudem.

"Někdy musí zlo předcházet dobru," řekl Camael, aby

pomohl Aaronovi pochopit Boží záměry. "Rozumíš, co se

ti snažím říct?" zeptal se.

Gabriel čmuchal okolo toho, co zbylo z houpacího křesla,

strkal čumák do pokroucené kovové konstrukce a něco

195

zuřivě hledal. Aaron mu chtěl říct, aby dával pozor, když

tu Gabriel vytáhl zpod křesla usmolený tenisový míček.

"Podívej, Aarone!" vykřikl vesele. Vyslovoval nezřetelně

kvůli balónku v tlamě. "Našel jsem svůj míček. Myslel jsem,

že jsem ho navždycky ztratil!" Natěšený pes nechal hračku

spadnout na zem. Na chvilku byl jeho kamarád šťastný,

všechen smutek posledních několika hodin se vytratil.

Aaronovi se Camaelovo vysvětlení nelíbilo, ale nejspíš

neměl na vybranou. Řekněme, že v tom Božím šílenství

je určitá zákonitost. Podíval se ještě jednou na rodinnou

fotku, složil ji a dal si ji do zadní kapsy kalhot.

"Musím najít brášku," řekl Aaron a pohlédl na anděla

stojícího vedle. "Pomůžete mi ho přivést zpátky?"

Hasičské sirény houkaly už na Baker Street, světla blikala

a troubení znělo jako žalozpěv za všechno utrpení,

jehož byly svědkem.

"Udělám to," odtušil Camael bezvýrazně. Aaron se stejně

tak mohl zeptat, jestli by chtěl do kávy mléko, nebo

smetanu. Gabriel přinesl Aaronovi míček a hodil mu ho

k nohám. Naklonil se, zavrtěl ocasem a oddaně mu olízl

ruku. "Neboj se, Stevieho najdeme. Všechno dopadne dobře,

uvidíš."

Díval se po doutnajících troskách svého domova a přemýšlel

nad strašidelným zámkem, v nějž se jeho život proměnil,

i nad neznámem v budoucnu a vůbec si nebyl jistý,

že ještě kdy něco dopadne dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama