Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

22.kapitola: „vypij moji krev za každou cenu!“

19. ledna 2015 v 12:11 | Kate♥ |  Příběhy

22.kapitola: "vypij moji krev za každou cenu!"



konečně otevřel oči, jeho roznčky byly malé, velice malé. Když viděl co vládci udělali s jeho druhou pomocnou rukou, byl trošku vyděšený.
"C-co je to za energii?" Ptal se sám sebe. Pokřižoval, zvedl se, očil se zády k oltáři a popošel k Rachelkterá od něj byla kolem čtyř metrů.
"Rachel, běž k fontáně, přesně do tředu cesty sem. Musíš jich pár zastavit." rozkázal své první pomocné ruce. Jenom kývla.
"Ale jestě híli počká. Než se proberou z tranzu bude to chvíli trvat." ušklíbla se kysele. Van se po ní podíval.
"Rachel. Než budeš. Povolej Démona!" rozkázal jí.
"Ale..." Van po ní hodil nepříčetný pohled. Jenom vzdychla, kývla a šla blíž k otláři, skela si na zem a hnedala za zaprášené zemi známku toho že je tu někde úkryt démona, onoho démona, otce všech démonů
"Mám to!" zaradovala se a usmála se, v podalze byla malá dírka, kterou by smrtelník nikdy nepochopil. Z pod kabátu vytáhla takvou hůlku, její jeden konec záři. Zářícím koncem hůlku vrazila do ďůlku. Zemí projela ohromná síla. Rachel se zvedla a o kousek uskočila, kus země se odlomil, letěl vzduchem a spadl těsně, za Vana. Jenom mu po dopadu zavláli konečky vlasů. Kolem lítal prach. Van se otočil, přešel blíže k díře, vedle něj se postavila Rachel, oba poklekli a svojí praovu urku dali na hruď, oblasti srdce.
"Vítejte zpět náš pane!" řekli oba hlasitě.
"Povstaňte. A řekněte mi kde jsou potomci mích dcer." promluvil hlav připomínajíí havrana, tahal za uši, ale Vanovi ani Rachel to nevadilo.
"Ještě v Kostele svaté ZelSen, Pane." odpvěděl Van, okemkoutka koukal po Rachel, byla vyděšená.
"Rachel!" promluvil démon.
"Ano?" špitla potichu nervózně, hlas se jí trásl, vlastně celá se třásla a chvěla.
"Ráda by jsi se setkala se svojí rodinou kterou jsi nidy neviděla, že?" zeptalse skříplavým hlasem. V díře se objevil obraz jejích rodičů a dvou sourozenců. Rachel zavrtěla hlavou.
"Ne! Neviděla." odsekla. Van na ni vrhl podle říkajíc: Ty jsi dovoluješ odsekávat?!
"Ano dovoluju si odsekávat. Nikdy svoji rodinunechci vidět. Nikdy se o mě nezajímala. Tak já se o ni taky nebudu zajímat." zavrčela a šla si sednou na studené schody.
"Omlouvám se za Rachel, Pane. Je neomalená." omluvil se Van místo Rachel.
"Kde je Rafu..ne Ryuu?" zeptal se Démon.
"Nevim, Pane. Zradil vás." dodal poslední větu.
"Jak mě zradil?" zeptal se démon, v hlase bylo slyšet naštvání.
"Přešel na stranu vládců živlů, Pane. Přidal se ke své dceři." řekl Van naštvaně.
"Je dobře že poznal svojí prvorozenou dceru. Můj milý vnuk" zasmál se havraním hlasem



Otočila sem se, koukala sem vyděšeně na svojí sestru. Z hrdla jí vytriskovala krev.
"Senyo!" hned se seu Senyi objevila, podepřela sem jí a její horní část těla sem si dala do náruče.
"Senyo! Teď nemůžeš umřít! Sakra tohle se stát nemělo!" zaklela sem a do očí se mi hrnuly horná slzy smutku.
"Zelfi. Neboj. Pořád budu u tebe..." vykašlala krev. Z koutku úst jí telka krev.
"Vypij.." začala sem kroutit hlavou.
"Nikdy nevypiju tvoji krev. Nejsem vrah!" křičela sem.
"Vypij moji krev za každou cenu!" okřikla se z posledních křičících sil.
"Musíš tak zůstanu u tebe navždy.." usmála se na mě.
"Já nemůžu!" zakroutila sem hlavou. Nemůžu vypít krv svojí sestry, já nechci být upírem. Já chci být "normální" člověk!
"Zelfi musíš. Táta ti pak poradí..." usmála se na mě a zase zakašlala.
"Zelfi prosím je to moje poslední přání abys mi vypila krev." prosila.
"Senyou je mi to líto." zašeptala sem, ústy sem se přiblížila ke krku Senyi. V ústech se mi objevili upíří tesáky, hrubě sem se zahrizla Senye do krku. Jenom vykřikla a já začala plakat.
"Neplača Zefli. Budu u tebe....." zašeptala na posledy. Odtrhla sem se, její oči zhasínaly. Moje oči se zbarvyly do té nejrudější barvy. Rty sem si utřela od krve. Zavřela sem Senye oči a položila sem jí na zem. Vyškrábala sem se na nohy, uchopila měč, pevně ho sevřela, otočila sme se a řekla:
"Jdeme ho Vana zabít!" rozhodla sem. Všichni na mě koukali z výrzem: "to jsi konečně ty!"
"Jo!" křikli všichni. Najednou se rozrazili dveře od kostela a v nich dívka s hnědími vlasy, očima azurovýma.

"Jak přežila?!" podivla se šeptem Rue.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama