Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

20.kapitola: o tři míň.

5. ledna 2015 v 9:21 | Kate♥ |  Vládci Živlů

20.kapitola: o tři míň.



Vešli jsem do kostela, všude se rozlíhali naše kroky. Všichni jsme byli ve střehu, každý z nás něco v ruce svíral, já-meč, Eiron-svoji katanu s modoru rukojetí, Tsuki-tyč která se dala rozložit, Manto svíral dýku která se prodloužila, je ze stříbra, to by mělo upírů ublíži, ale ne mě. Shinky dýku, Rue svůj bič, Luy má připravený meč a na zádech připěvněný luk, Angelila-meč s pistolí, Naomi je proměnila do vlčí podoby, ale není sama, Sebby se také proměnil do vlčí podoby. Vanessa-luky se šípy a meč.
Ale zaslechli jsem nějště někoko cizího.
"Ale, ale. Rafu.. ne Ryuu se vrátil..." promluvila žena, vlasy červené po zadek, oči taktéž barvy.
"Summer.." promluvil otec a šel blížek ní, stála u oltáře. V otových očích je zloba a žár.
"Řekni kde je Van!" rozkázal jí otec dost nahlas.
"Řeknu, ale muste porazit tyhle.." mávla rukou, před ní se objevili postavy. Vyvalila sem oči.
"To ne.." zašeptala sem. Viděla sem modro vlasého muže s černýma očima a ženu s hnědými vlasy a stříbrnýma očima.

-Flash back-
běželi jsme po zahradě, byla hodně velká, uprostřed zahrady velká fontána. Oba jsme se smáli. Občas někdo z nás spadl na zem, ale to zas tak nevadilo. Běželi jsem až do ulic města.
"Cāksi počkej!" volala sem na něj, ale v tom spěchu sem spadla.(to nám bylo kolem šesti let) Sedla sem si na zadek, jednokoleno pokrčila a druhé sem nemohla pokrčit, z kolene mi telka krev. Cāks si klekl přede mě, z krku si sundal šátek a ovázal mi koleno, dlaň položil na moje bolavé koleno, začala sem cukat když se látka dotkla mého zraněného kolene.
"Bolesti, bolesti, odejdi!" ruku dal pryč.
"Zelfi, neplač." utřel mi slzy od očí.
"Ale ale..." Cāks mi pomohl na nohy.
"Co zase cheš?" zeptal se Cāks tlustého kluka, je to syn místního řezníka, obírá lili na mase a na váze masa.
"Co jsi Zelfie udělal?" zeptal se tlusťoch.
"Spadla se na koleno." odsekla sem mu. Cāks se skrčil, abych mu mohla vlést na záda. Postavil se i semnouna zádech. A ocházeli jsme.


"Toni není. Jenom to teď omyjeme a ovážeme." usmála se na mě Sky. To je ta nejhodnější služebná v celé sídle.
"Nebude to bolet?" zeptala sem se.
"Možná to bude tročku štípat." usmála se zase a vzala si mě na klín, rozvázala šátek od krve, kyž šátek dával pryč z kolene ta to nehorázně štípalo. Vzala utěrku a ošetila mi ránu, vodou, pak ránu ovázala.
"Děkuju Sky." dala sem jí pusu na tvář.
"Neni zač." pohladila mě potváři.
"Slečno Zeflio, máte jít hned, za svojí tetou, i s Cāksem." sdělil nám komorník tety. Cāks mi pomohl do schodů, a to jich bylo požehnaně. Dveře do kanceláře tety byly pootevřené.
"Zelfi, Cāksi pojďtě!" volal na ná teta. Oba jsme vešli. Naproti tetě sedí ten tlusťoch a jeho otec.
"Zelfi, řekni mi, jeslti ti Cāks podrazil nohy?" zeptala se teta.
"Nepodrazil, spadla sem sama. Nekoukala sem na cestu. To je všechno." vysvětlila sem tetě.
"Pane Vacátko nechápu jaký máte problém?" teta se obrátila na pana Vacátka, otce mladšího Vacátka.
"Ale on, vážně zelfie podkopl nohy." vložil se do tomo tlusťoch. Přešla sem k němu.stoupla sem si k němu čelem.
"Bež se mamince schovat pod sukni." zaprskala sem a kopla ho do jeho přirození. Hned se za něj chytl.
"Budu si stěžovat." zařval starší Vacátko. Teta se zvedla šla ke dveří, otevřela je a řekla.
"To můžete ale ne tady. Moje neteř má pravdu." souhlasila teta.
"Odcházíme." Vacátko vzal svého syna a odcházeli. Cāks jenom koukal.
"Cāksi moc děkuju že jsi pomojl Zelfie, on by to v životě niky neudělal." usmála se mile teta.

-konec flash backu-

"Cāksi... Sky...." zašeptala sem.
"Tyhle asi těžko porazíte." ušklíbla se Summer. A další lidi ve objevili, teta, Alice, vedle Cākse a Sky.
"vládcové budou mít někoho jiného." předemnou se obejvilo moje já, ale to temné.
"Zelfi, prosimtě opust nám, to co jsme ti provedli." promluvili v mé hlavě tři hlasy, teta, Cāks a Sky.
"Teto, Sky, Cāksi já sem vám už dávno odpustila." promluvila sem k nim v mé hlavě. Koukal sem na jejich těla, všichni tři se usmívali, jejich těla se začala rozpadat.
"Konečně můžeme v klidu zemřít." promluvili všichni nakonec a proměnili se v prach.

"Myslim že máš o tři míň." ušklíkl se Sebby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama