Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

19.kapitola: pozemek kostela Sv. ZelSen

29. prosince 2014 v 9:37 | Kate♥ |  Vládci Živlů
19.kapitola: pozemek kostela Sv. ZelSen


Senya použial sílu, my jsme jí pomohli, a objevili jsme se ve městě, kde sem dřív vyrůstala. Změnilo se, všude je temno, lidé, ty jsou chudí, bez jídla, peněz a také bez radosti. Sehnula sem se k jedné paní. To je Cāksova matka.
"Prosim vás co se tu stalo?" zeptala sem se opatrně. Cāksova matka se na mě podívala.
"Zelfio..." zašeptala.
"Je tu můj chlapeček s vámi? Kde je Cāks?" ptala se zmateně a chytla mě za ramena.
"Omlouvám se, vim žemě budete proklínat, ale Cāks zemřel místo mě." řekla sem a po tváři se mi zkutálela slza. Cāksova matka mě však objemula.
"Nezlobi se na tebe. Cāksova duše mi to přišla říct. Je na tebe napojený. Když na něj budeš myslet tak uvidíš co vidí on a pomůže ti." usmála se na mě. Nikdy bych nevěřila že je tak hodná a odpustí mi co sem udělala Cāksovi, že musel padnout místo mě.
"Počkej tu." žena mě pustila a zašla do domu, nebo spíš co z něj zbylo. Vyšla a na rukou nesla několik set plášťů.
"Tohle se vám bude hodit. " usmála se, jeden plášt hodila přeze mě a přes ojí hlavu dala kápi.
"Děkujeme moc." vzala sem od ní pláště a dala kamarádům a rodině. Naomi přeběhla, k jednomu domu, skoro naproti. Doktla se sobo v pášti, která seděla na zemi, ale Naomi se náhle složila na zem. Tekla z ní krev.
"Tak a já toho mám dost." zavrčela Rue. Soustředial sem se.
"Zelfio mysli na Cākse. Pomůže ti!" opakovala sem si pro sebe.
"Zelfi, poslouháš mě?" zeptal se Cāks.
"Jo poslouchám. Prosim tě Cāksi řeknimi kde je teď Van." prosila sem.
"Teď je v Chámě Sv. Démonů. Řekni Tygranovi ten bude vědět kde to je." odpověděl Cāks. Otevřela sem oči.
"Tygrane, Wolfe, Sneaku, Žraloku. Chrám Sv. Démonů." řekla sem jim, kluci se zamysleli.
"A sakra." odpověděl Žralok, podíval se na mě.
"Chrám Sv. Démonů. Je chrám kde jsme se my čtyři, démoni, narodili. Prot se to pojmenvalo Chrám Sv. Démonů." vysvětlil Sneak.
"Nedá se tam dostat, než z kostela." Wolf ukázal na kopec za mnou. Kostel Sv. ZelSen
"Kostel svaté ZelSen." zašeptala sem.

Klečel u oltáře, modlil se, měl na sobě leionářskou tmavou uniformu, s loudým pláštěm a na hlavě čepice k uniformě, zavřené oči a něco, neslyšně, mumlal
"Vše je připraveno. Pane." promluvily dívky stejně, nemuseli zvyšivat hlas, v Chrámu se zvu rozširoval velice rychle.
"Summer, běž do kostela." rozkázal jí, měl pořád zavřené oči a pokračoval v modlení.
"Dobře." odpověděla. Podívala se na svojkolegini, ta jenom hodila hlavou aby šla. Sumer jenom protočila očima a odešla. Rachel, přešla za Vana, jediné co bylo slyšet, bylo klapání bot a dýchání.
"Zase já proč pořád já?!" zlobila se Sum. Temnou chodbou se ozívalo klapání jejích bot, ruce měla stažené v pěst, šla tak rychle až málem utíkala. Proč musela všude hodit jako první ona? Chce se jí snad Van zbavit? To ví jenom on.

Došli jsem k bráně, která vede na pozemek kostela ZelSen. Se Senyou jsme šli jako poslední. Chytla sem jí za ruku a zastavila.
"Neni ti to podezdřelí? ZelSen. Tyhle jména měly jenom dovjčata zakládající tento kostel. Obě tu prý zaynuly když chránila jedna druhou." vysvětlila sem Senye.
"Ano Zelfi máš pravdu. Tyhle jména měly jenom ony a teď vy. Zel a Sen byly dvojčala obě uměly ovládat všechyn živli. Byly jako bílé čarodějky. Vy dvě jste jejich nástupkyně, musíte porazit Vana, on Zel a Sen zabyl. Obě mátě tři začáteční písmena po nich." usmála se na nás matka a prošla bránou. Senyou jsme se na sebe podívali, stoupli jsme si na hranici pozemku naší země a pozemku kostela. Obě jsme vkročili na pozemek pravou nohou. Aby jsme měly štěstí. Dohnaly jsme ostatní, kolem nás se začali shomažďovat šelmy.
"Sakra máme problém." zaklel Sebby. Wofl, Sneak a Tygran se proměnili do démonů.
"Žraloku..." zavrčel Wolf.
"Chápu." odpověděl. Skočil do vzduchu, asi do deseti metrů nad zemí a udělall ze sebe pečeť.
"Chlapy jdeme!" Wolf, Tygran a Sneak, stejně proskočili pečetí. Tělo tygra, hlavu vlka, ocas hada a na hřbetu ploutev žraloka. Všichni jsme na ně koukali v pootevřenou pusou.
"Tak pojď tě!" zavčeli všichni čtyři. Šelmy se začali krčit když viděli démona. Všichni jsme si zakrili uši, ohlušující křik orla byl hrozný. Před námi přistál orel velké velikosti, jako člověk.
"Ale Orel se nám konečně ukázal..." zasmál se Wolf.
"Jenno!" zasyšel Sneak.
"Neboj!" máma vyskočila do výšky, orel a démoni proskočili pečetí, když dopadli na zem tak to byl démon s křídli a jezdkyně na něm.
"Tak tohle není možný!" zašeptala Lucy.

"Zelfiina a Senyiina matka je legendární jezdkyně na démonech." zešeptala Angelika. Jenom jsem se Senyou na mámu divně koukaly. Šelmy se stáhly pryč ůplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama