Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Padlí Andělé - KAPITOLA TŘETÍ 3/3

7. listopadu 2014 v 12:29 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí andělé - kpitola třetí 3/3





Ale to slovo se mu v hlavě neustále vynořovalo, jako by
bylo nadáno vlastním životem a pokoušelo ho. Nephilim.
Když procházel kolem počítačů, zběžně se rozhlédl a tentokrát
byl jeden volný
Řekl si, že ukojí svou zvědavost, vešel do místnosti
a posadil se. Tak. Dá tomu záhadnému slovu poslední
šanci, aby něco znamenalo. Jestli ho nenajde tady, vymaže
si ho jednou provždy z paměti a už na něj nikdy ani
nepomyslí.
Vyťukal heslo a kliknul na ikonu vyhledavače. Stránka
se načetla, Aaron si vybral jednu z variant a podivné slovo
zadal. Zmáčkl Enter a zadržel dech. Vše zmizelo a pak
53
se objevilo pár vět. "Chtěli jste napsat Nephilim?" tázala
se zpráva v horní části nové stránky. Pohnul myší, najel
kurzorem na navržené slovo, kliknul a čekal, až se načte
nová stránka.
Udivilo ho, kolik odkazů s tím slovem souvisí. Příliš
mnoho, než aby šlo o nesmysl, pomyslel si, když jel dolů
a pročítal jednotlivé kousky informací. Několikrát tu byly
stránky rockové kapely, řada stránek o nějaké hře, všechny
to slovo používaly, ale nevysvětlovaly význam. Konečně
si všiml stránky zaměřené na náboženskou mytologii.
Mohlo by to být ono? běželo mu hlavou, zatímco se načítal
text. Má to co dočinění s náboženstvím? Jestli ano,
pak není divu, že mu to nic neříkalo. Nikdy na víru moc
nebyl, stejně jako Stanleyovi. Ukázalo se, že stránka slouží
jako biblický slovník míst, postav a věcí, a jako první
uviděl definici, již začal horlivě číst.
Biblický termín NEPHILIM, jenž v hebrejštině znamená
"padlí" či "ti, již padli", odkazuje k potomstvu andělů
a smrtelných žen zmíněných v Genesis, kap. 6, verš 1-4. Podrobnější
záznam se nachází v apokryfní knize Enochově,
jež popisuje, jak skupina andělů opustila nebe, aby se mohla
milovat s ženami, a naučila lidstvo mnoho zlého, jako například
umění války.
Zaskočený Aaron se musel opřít. Potomstvo andělů a smrtelných
žen, četl znovu. "Co to má sakra co dělat se mnou?"
zamumlal a přisunul se blíž k obrazovce. Někdo za ním
zakašlal. Otočil se a viděl čtyři lidi stojící ve dveřích
místnosti frontu na počítač. Obtloustlý uhrovitý kluk
v tričku s X-Meny si poklepal na sklíčko hodinek Timex
54
a výhružně se na něj podíval. Aaron se koukl zpět na obrazovku
a rychle si přečetl ještě kousek, pak stránku zavřel
a odhlásil se. Vyndal z kapsy propisku a na zmačkaném
papírku, kam si předtím napsal různé varianty
záhadného výrazu, škrtl všechny špatné a zbylo jen to
jediné.
Nephilim.
Zhluboka si povzdechl a vrátil se ke svému místu
a knihám. Posadil se s upřímným odhodláním pokračovat
v práci na eseji, ale zjistil, že se nedokáže soustředit,
protože mu myšlenky neustále zabíhaly k příběhu pozemských
žen, jež zplodily děti s anděly. Páteří mu projíždělo
tísnivé chvění, neboť si s úzkostí vybavil děj svého
opakujícího se snu. Znovu se mu před očima objevil
chlapec napadený okřídlenými stvořeními ve zlaté zbroji.
Takovou shodu náhod nemohl ignorovat. Zvedl se a popadl
blok, co ležel na stole. Musí zjistit víc.
Jako by ho něco nutilo, aby pátral dál. Třeba by se mi
mohlo povést udělat z toho téma práce, napadlo ho.
Na dalším počítači v hale zjistil, co má knihovna k dispozici,
a ukázalo se, že většina z toho, co potřeboval, byla
uložena mimo místnost se slovníky, v uzavřeném oddělení.
Zapsal si názvy do bloku a začal s hledáním. V díle
nazvaném Ztracené knihy ráje se Aaron dozvěděl víc o knize
Enochově. Šlo o starozákonní apokryf sepsaný v hebrejštině
asi sto let před narozením Krista. Původní verze
se koncem čtvrtého století ztratila a zbyly z ní jen části,
dokud cestovatel James Bruče nepřivezl roku 1773 z Etiopie
kopii, která vznikla pravděpodobně na základě verze
známé raným církevním otcům.Následovalo několik pasáží ze starého Enochova textu,
a co si Aaron v tu chvíli četl, shrnovalo vše, co se až do
té doby dozvěděl:
...že byli andělé, již souhlasili s pádem z nebes, aby se
mohli spojit s dcerami země. Neboť v těch dnech synové člověka
se množili a plodili dcery nebývalé krásy. A když je andělé,
či synové nebes, spatřili, naplnil je chtíč, pročež pravili
sobě navzájem: "Pojďme sobě vybrat manželky z pokolení
lidského a pojďme zplodit děti. "
Aaron byl ohromený Nikdy o takové věci neslyšel. Jeho
povědomí o andělech se omezovalo na to, co bylo zobrazeno
na vánočních přáních nebo co vídal na špičce vánočního
stromku - krásné ženy ve splývavých, bílých řízách
nebo děti s drobnými křídly a svatozářemi nad hlavou.
Fascinovaně sáhl po seznamu knih, které ještě chtěl prostudovat,
když se ho znovu zmocnil pocit, že je sledován.
Rychle se na židli otočil a tak trochu očekával, že spatří
starého bláznivého muže, jak na něj míří šlachovitým prstem
a nazývá ho pořád dokola Nephilimem, ale kupodivu
uviděl Vilmu Santiagovou.
Kouzelně se usmála a plaše vešla do místnosti. "Myslela
jsem si, že jsi to ty," prohodila s téměř neznatelným
přízvukem.
J o , jsem to já," řekl nervózně a zvedl se, "jen tady hledám,
víš co, knížky a informace na esej pro Mulhollandovou
a..."
Vilma se na něj udiveně podívala, tak zmlknul. Bál se,
že mu teče z nosu nebo něco podobně hnusného a trapného.
"Děje... děje se něco?" zeptal se a nejradši by si rychle
otřel nos.
Dívka zavrtěla hlavou a rozzářila se. "Ne, nic se neděje,"
odpověděla vesele. "Jen jsem netušila, že umíš portugalský."
Trochu ho to zmátlo a uvažoval, jak o jeho nenadálé
schopnosti ví, ale pak mu došlo, co právě udělal.
"Takže... takže jsem teď na tebe mluvil portugalský?"
Zahihňala se, ale hned si zakryla pusu svou hezkou,
jemnou rukou. "Ano, mluvil. A troufám si říct, že celkem
slušně. Kde ses to naučil?"
Vůbec nevěděl, jak odpovědět, tak pokrčil rameny. "Asi
jen od poslechu, jazyky mi dost jdou."
Vilma kývla. "No, to teda ano."
Chvilku nastalo nepříjemné ticho, a pak Vilma shlédla
na stůl a knihy, co právě četl.
"To jsou jenom věci, které chci projít, abych dostal
nějaký nápad. Ještě jsem se úplně nerozhodl, ale možná
budu..."
Vzala do ruky knihu Andělé od A do Z a začala jí listovat.
"Tuhle miluju," řekla s šustěním stránek, "je v ní
všechno, co bys kdy mohl chtít o andělech vědět a vzadu
je dokonce seznam filmů s anděly." Vzhlédla od otevřené
knihy, co měla v rukou, a zamyšleně se zadívala stranou.
"Je to asi moje nejoblíbenější."
Položila knihu zpátky na stůl a začala se probírat dalšími
svazky. "Miluju všechno, co s anděly souvisí." Sáhla
za výstřih košile a vytáhla drobný přívěsek na zlatém řetízku.
"Podívej."
Aaron se podíval zblízka a uviděl, že je to anděl. "To
je moc pěkné/' řekl a pohlédl na zlatého anděla a pak na
ni. Přívěsek rozhodně nebyl to jediné, co mu připadalo
pěkné.
"Díky/' řekla a schovala šperk zpátky pod košili. "Prostě
je miluju, mám pocit, že mě chrání, víš?"
V tu chvíli by Aarona skolilo i pírko - andělské nebo
jiné. Jen tam stál a s úsměvem pozoroval dívku, jak listuje
knihami, které vyndal z poliček. Musí být nějak zvláštně
synchronizovaní, napadlo ho. Jak se tohle všechno
tak najednou seběhlo? V jeho už tak popletené hlavě se
všechno vařilo.
"O tomhle budeš psát práci?" přerušila Vilma nadšeně
jeho úvahy.
"Nevím... jo, možná," nejistě zakoktal. "Jo, možná budu.
Vypadá to vážně docela zajímavě."
Začala o tématu mluvit a oči se jí leskly nadšením. "Je
to magické. Když jsem ještě jako malá žila v Brazílii, teta
mi vyprávěla příběhy o andělech, co chodí v džungli po
vesnicích převlečení za cestovatele a..."
Vilma najednou zmlkla a podívala se jinam. "Promiň,
moc kecám. Jen mi to přijde hrozně zajímavé a moct
o tom s někým mluvit, no, zkrátka, prostě mě to baví, to
je všechno." Vypadala rozpačitě, ztichla a popotahovala si
rukávy džínové bundy.
"To je v pohodě, fakt," řekl Aaron s úsměvem, o němž
doufal, že není úplně pitomý. Vzal ze stolu blok. "Jestli toho
nemáš moc, tak bys mi třeba mohla s tou prací pomoct."
Zaujatě se na něj podívala.
"Ty brazilské příběhy, co ti povídala teta? Myslím,
že by bylo fajn se o nich zmínit, kdyby ti to nevadilo."
Sám nemohl uvěřit tomu, co dělá. Vilma Santiagová,
nejkrásnější holka ze všech škol v Lynn, a on ji prosí, aby
mu pomohla s eseji. Totální idiot, nadával si.
"To zní skvěle," řekla a kývla na souhlas. "Taky mám
nějaké další knihy, co by se ti mohly hodit."
Aaron byl úplně vedle. Dívka jeho snů mu slíbila pomoc
s prací a vypadalo to, že se na to doopravdy těší.
Vůbec nevěděl, co říct dál, protože měl strach, že když
promluví, vypadne z něj něco naprosto hloupého a on
všechno zkazí.
Vilma také nic neříkala a nervózně pokukovala z knih
na stole na něj a zpět. Mrkla na hodinky.
"No, už musím na autobus," prohlásila a vydala se ke
dveřím. "Mohli bychom si třeba o té práci promluvit ještě
v pondělí ve škole. Budeš v pondělí ve škole, viď?" Zaculila
se.
To snad ne. Ona si vážně všimla, že dnes chyběl. Možná
to, co včera říkala kamarádkám, myslela doopravdy.
Možná si skutečně myslí, že je roztomilý.
"Budu tam," řekl, "v podstatě celý den."
Usmála se a malinko mu při odchodu zamávala. "Uvidíme
se v pondělí, Aarone. Přeju hezký víkend."
Zůstal tam jen tak tupě stát. Skoro zapomněl na všechny
ty děsivé sny, podivné nové jazykové schopnosti a kryptické
povídačky bláznivého starce.

Skoro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama