Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Padlí Andělé - KAPITOLA TŘETÍ 2/3

7. listopadu 2014 v 12:19 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí Andělé - KAPITOLA TŘETÍ 2/3





Aaron vykročil do ranního sluníčka, ale nemohl setřást
svíravý pocit, že se světem se najednou děje něco velmi
zlého. Něco, nad čím neměl kontrolu.
Přešel ulici a překročil nízký tmavozelený plot kolem
náměstí s parkem a hřištěm. Do ordinace svého bývalého
psychiatra přijel brzy, tak zaparkoval na druhé straně a nechal
auto stát tam. Vždycky měl tohle místo rád, rostly tu
duby a trávu tu nikdo neudržoval. I když to tu působilo
trochu sešle, ten prostor měl své kouzlo. Když jim rozmarné
počasí Nové Anglie jen trochu vyšlo vstříc, bylo to kromě
pláže jeho oblíbené místo na procházky s Gabrielem.
Teď kráčel přes travnatou plochu a snažil se pročistit
si hlavu. Když došel do poloviny otevřeného prostoru,
vybavil si podivnou turistickou zajímavost - čtvrť kolem
parku byla postavená ve tvaru boty. Hlavou mu zněl
monotónní výklad pana Frosta, jeho učitele z gymnázia,
o historii města.
Lynn bylo založeno roku 1629 a postupně se stalo předním
výrobcem bot. Stavba čtvrti začala roku 1630 a dnešní
stav byl vymodelován do tvaru boty během devatenáctého
století. Větší část představovala podrážku a menší podpatek.
V té chvíli se Aaron nalézal na podrážce. Vždycky
chtěl zažít vyhlídkový let nad městem, aby se přesvědčil,
že má opravdu tvar boty.
Pan Frost mluvil o knize z knihovny, kde prý byl letecký
záběr města. Vzhledem k tomu, že chtěl stejně den
zakončit v knihovně, tak by si ji možná mohl najít, běželo
mu hlavou cestou k autu.Najednou se zachvěl, jako by mu někdo po páteři přejel
kostkou ledu. Intenzivně cítil, jak ho probodává něčí
pohled, a opatrně se rozhlédl. Podíval se na starý altán
tyčící se uprostřed podrážky.
Oprýskaná stavba kdysi sloužila jako letní hudební
scéna, ale dnes se tu spíš poflakovali záškoláci nebo lidé
na podpoře. Teď tu nebyl nikdo. Rozhlížel se dál a tam,
kde začínal podpatek, rozeznal nad odpadkovým košem
s nápisem "Udržuj Lynn krásné" siluetu. Vedle muže stál
nákupní vozík. Asi sbírá lahve kvůli zálohám, pomyslel si
Aaron a šel dál. Přitom osamělou postavu v dálce nepřestával
zkoumat. Muž na něj zíral. Aaron cítil jeho pohled
přímo na svém těle.
"Asi se rozhoduje, jestli se má rozběhnout a pro změnu
někoho zmlátit," zamumlal si polohlasem, když přešel na
druhou stranu náměstí. Znovu překročil nízký plot. Jeho
metalízově modrá Toyota Corolla stála přímo přes silnici,
a tak čekal, až bude moct přejít. Zatímco lovil v kapse

klíčky, přemýšlel, co s načatým dnem.
Vykašlal se na školu, ale to neznamenalo, že se vyzuje
ze všech školních povinností. Půjde na zbytek odpoledne
do knihovny a začne s hledáním materiálu na závěrečnou
ročníkovou esej z anglické literatury pro paní profesorku
Mulhollandovou. Doufal, že mu chvilka v knihovně pomůže
s výběrem tématu. Hlavou mu běžely nejrůznější
nápady: dualita dobra a zla v díle Edgara Allana Poea,
Herman Melville a náboženská symbolika, Shakespearovo
využívání...
Zničehonic se mu vlasy na krku zježily hrůzou. Smysly
bily na poplach. Někdo stál těsně za ním.
Rychle se obrátil
a přímo před sebou měl muže, kterého předtím zpozoroval
přes náměstí u odpadkového koše.
Stařec měl na sobě špinavý plášť, kalhoty prošoupané
na kolenou a na nohou tenisky. Byl z něj cítit alkohol
a pot, Aaronovi se z toho pachu udělalo skoro na zvracení.
Zaskočilo ho to, a když se k němu muž začal naklánět,
nevěděl, co dělat. Co to krucinál je?
Zdálo se, že ho muž očichává. Přiblížil se k chlapci,
zkoumal nosem jeho obličej, vlasy, hrudník a pak udělal
krok zpět. Přikývl, jako by odpovídal na otázku známou
pouze jemu samému.
"Můžu... můžu vám nějak pomoct?" vykoktal Aaron.
Muž odvětil v jazyce, který Aaron dosud nikdy neslyšel
a o němž se z nějakého důvodu domníval, že ho nikdo již
velmi dlouho nepoužil.
"Rozumíš řeči posla, chlapče?" otázal se muž tajemným
dialektem.
Aaron vstřícně odpověděl: "Ano, rozumím vám, ale nechápu,
na co se ptáte." Podivná slova zněla neuvěřitelně
zvláštně, jak mu tak padala z úst.
Stařec na něj dál zíral a nyní se jeho pohled snad ještě
zvýznamnil. Aaron by skoro přísahal, že uprostřed každého
z těch unavených očí vidí tancovat cosi jako plamínek,
ale věděl, že jde nejspíš jen o hru světel.
"Odpovídáš mi již svou řečí," odvětil muž tím prapodivně
znějícím jazykem, "a je zjevné, kdo jsi."
"Co... kdo jsem? " zeptal se Aaron. "Nechápu, co..."
Podivín se opět naklonil blíž. "Nephilim," zašeptal a ukázal
na něj špinavým prstem, "jsi Nephilim."
To slovo znělo Aaronovi uvnitř hlavy a najednou ho přepadl strach. Musí pryč. Musí pryč od starce i onoho
slova. Musí pryč, jak nejrychleji dovede.
"Už vážně musím jít," utrousil, když vsunul klíčky do
zámku a otevřel dveře. Vlezl dovnitř a zamkl se. Nepamatoval
se, kdy tak silně cítil, že musí utéct. Strčil klíčky do
zapalování a nastartoval. Když se rozjížděl, stihl se rychle
na starého muže podívat. Pořád tam stál a upřeně ho sledoval
svýma pronikavýma očima. Odvrátil se a vjel na silnici.
Zpětným zrcátkem ještě zahlédl, jak se muž vzdaluje.
Pořád tam stál, díval se, jak Aaron odjíždí, a ústa se mu
pohybovala. Opakoval dokola jedno jediné slovo a Aaron
věděl, co říká. Říkal stále dokola slovo "Nephilim".
Nephilim.
Aaron si opláchl obličej studenou vodou a pozoroval své
roztékající se obrysy v pocákaném zrcadle na záchodě
v městské knihovně. Co se to sakra děje? pomyslel si
a prohlížel si svůj odraz. Co je to se mnou?
V tváři, která se na něj dívala ze zrcadla, se zračil strach.
Co to mělo s tím starcem znamenat? ptal se přibližně po
tisící. Co má být jazyk poslů a co je Nephilim? Myšlenky
se mu rozbíhaly jako v horečce. Vytáhl několik papírových
ručníků a setřel si z tváře vodu. Když se natáhl pro
klíč od záchodu, jejž odložil na umyvadlo, všiml si, že se
mu třesou ruce. Popadl klíč a pevně v dlani sevřel i velký
dřevený přívěsek.
"Musíš se zklidnit," přikázal si šeptem, "ten starý chlápek
byl nejspíš jen blázen a chtěl si odehrát svoje vystoupení
před dalšími deseti lidmi. Čeho se tak bojíš? Víš přece,
že tohle město je plné podivínů."
Ozvalo se tiché zaklepání. Zhluboka se nadechl, nasadil
vyrovnaný výraz a otevřel dveře. Stál tam starší muž
s kabátem přes rameno. "Už jste hotov?" zeptal se s nervózním
úsměvem.
Aaron se musel hrozně snažit, aby dokázal být stejně
zdvořilý, když z místnosti vycházel. "Jistě, promiňte, že
jsem tu byl tak dlouho," řekl a podal dědovi dřevěný špalík
s klíčem.
"V pořádku," odpověděl muž, když s klíčem v ruce vešel
dovnitř, "jen jsem se chtěl ujistit, že jste tam nespadl."
Aaron se otočil, a když se dveře už téměř zavřely, zahlédl,
jak se muž chichotá vlastnímu vtipu. Ačkoliv mu
do smíchu nebylo, zasmál se tomu dobromyslnému rýpnutí
také. "To by nejspíš byla taková třešnička na dortu,
kdybych tam spadl," pomyslel si, když stoupal po bílých
mramorových schodech z přízemí do prvního patra.
Našel si prázdný stoleček v rohu jedné čítárny a pověsil
si bundu na židli. Nebyl si jistý, kolik toho bude schopen
udělat, ale musí to alespoň zkusit. Navíc potřeboval
něco, co by ho odvedlo od bizarních událostí, jež ho posledních
pár hodin pronásledovaly.
Přinesl si s sebou notebook a z přední kapsy obalu
vyndal propisku. Usadil se a během pár hodin pečlivě
prošel několik knih různých autorů o různých literárních
otázkách. Hledal téma, které by ho zaujalo natolik, aby
o něm psal závěrečnou esej. Už se v podstatě rozhodl pro
téma dualita dobra a zla u E. A. Poea, když mu najednou
došlo, že vůbec nevnímá a čmárá si něco pořád dokola,
jen s drobnými obměnami písmen. Nefellum. Nefilem. Nifillim.
Nephilem. Nephilim. Vytrhl stránku a zíral na ni. Co to znamená? Proč na to
prostě nemůžu zapomenout? Zkoumal každé ze slov a horečně
uvažoval. Zvedl se ze židle a vyrazil k počítačům, ale
všechny byly obsazené, a tak pokračoval dál k encyklopediím
a slovníkům. První kniha, kterou vzal z poličky, byl
výkladový Websterův slovník. Položil obrovský svazek na
stolek a začal slovo hledat ve všech podobách, které před
chvílí napsal. Neobjevil ani zmínku.
Možná to neznamená vůbec nic, pomyslel si a vrátil
slovník zpět na místo. Možná je to jen nesmyslné slovo
vymyšlené bláznivým chlapem a já jsem na tom stejně,
protože mu přikládám takový význam.
Došel k názoru, že už kvůli starcovu blábolení ztratil
příliš mnoho času a energie, a vydal se zpátky ke stolečku,
aby si načrtnul osnovu práce. Jestli se z tohohle dne
špatných příhod mohlo něco povést, pak by to mohl být
právě první krok jeho eseje. Papír, co měl v ruce, zmačkal
do kuličky a zamířil do čítárny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama