Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Padlí Andělé - KAPITOLA ČTVRTÁ 3/3

14. listopadu 2014 v 12:50 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí andělé - kapitola čtvrtá 3/3





"Má pravdu, viď?" optal se oddechujícího zvířete.
"Já jsem Zeke a ty jsi - jakže to říkal? Aaron?"
Muž si otřel psí sliny o kalhoty a napřáhl k Aaronovi
ruku. Ten nejdřív zaváhal, ale pak ji přijal a potřásli
si.
"Jsem moc rád, že se setkáváme, Aarone. Promiň ten
včerejšek. Nevyděsil jsem tě?"
Aaron pokrčil rameny. "Nevyděsil, spíš mě to hrozně
zmátlo."
Zeke s pochopením kývnul a dál hladil Gabriela. "Hádám,
že posledních pár dní pro tebe muselo být dost divných,
co?"
Otázky přímo volaly po zodpovězení, ale Aaron je krotil.
Rozhodl se, že nechá starce, aby sám postupně odhalil,
co ví. Nechtěl působit moc dychtivě.
"A jak tohle víte?"
Muž zaklonil hlavu, zavřel oči a nasál vzduch.
"Jak vím, že je léto za rohem?" zeptal se a vystavil svou
vrásčitou, neholenou tvář na odiv ranním slunečním paprskům.
Muž nevypadal tak starý, jak si Aaron původněmyslel, bylo mu tak přes šedesát. Ale měl v sobě něco -
v očích, držení těla - co ho dělalo v Aaronových očích
mnohem starším.
"Je to ve vzduchu, chlapče," řekl Zeke. "Cítím to."
"Dobře," podotkl Aaron, "cítil jste, že se mi úplně nedaří.
To není těžké."
Zeke kývnul. "Tak nějak. Cítil jsem, že se měníš, a předpokládal
jsem, že s tím asi máš potíže."
Aaron pomalu vytáhl míček, který si předtím dal do
kapsy. Gabriel vykulil oči radostí, jako by byl kreslená postavička
od Warner Brothers. "Nemůžu uvěřit tomu, že
s vámi vedu tenhle rozhovor," řekl, ukázal Gabrielovi míč
a hodil ho přes hřiště. "Přines."
Gabriel se dal do pronásledování. Tiše psa pozorovali.
Aaron chtěl odejít, ale něco ho drželo. Možná to byla šance,
že se mu dostane vysvětlení.
"Co se stalo jako první?" prolomil ticho Zeke. "Byl to
jazyk? Začal pes mluvit a tys měl za to, že máš o kolečko
víc?"
Aaronovi se do odpovědi nechtělo, ale nedokázal se
udržet. "Spolužáci mluvili portugalský. Neumím portugalský,
ale najednou jsem jim dokonale rozuměl, jako by mluvili
anglicky."
Zeke chápavě potřásl hlavou. "Teď už je jedno, jakým
jazykem kdo mluví. Budeš mu rozumět a používat
ho, jako by to byla tvoje mateřština. To je jeden ze zázraků."
Gabriel se honil v kruhu. "Mám ho\" křičel a skákal
na míček, ten se od něj odrážel a kutálel v trávě. Hrál si
s ním s neúnavným nadšením.
78
"Nemusí ani jít o lidskou řeč, jak už ti asi nejspíš došlo."
Stařec se na něj zadíval. "Počkej, až uslyšíš, co mají
na srdci lenochodi."
"To je šílený," zamumlal Aaron.
"Ne tak docela," odpověděl Zeke, "mají jen jedinečný
způsob nazírání světa."
Aaron byl zmatený. "Co? Kdo má jedinečný způsob nazírání
světa?"
"Lenochodi," odtušil Zeke.
"Já jsem nemluvil o lenochodech," řekl Aaron a začínal
se dopalovat.
"Aha, ty jsi mluvil o celé té věci s jazyky?" zeptal se
Zeke. "No, měl by sis na to radši zvyknout, protože takový
prostě jsi," prohlásil nevzrušeně.
Aaron přestal sledovat dovádějícího psa a podíval se na
starce. "Zvyknout si, že jsem blázen? Myslím, že to ne
Zeke zavrtěl hlavou a zvedl ruce. "Blázen ne, ale Nephilim.
Tím jsi a nemáš na vybranou."
Zase to slovo. Slovo, které Aaronovi neposlušně vyskakovalo
v mozku od chvíle, kdy je slyšel poprvé. Nebylo
možné je zapomenout, jako by se nechtělo ztratit.
"Proč mi tak pořád říkáte?" zeptal se a v hlase mu
rostlo napětí, jak se připravoval na odpověď.
Starý muž si oběma rukama prohrábl rozčepýřené bílé
vlasy. Pak se předklonil a opřel se lokty o kolena.
"Nephilim jsou děti andělů a -"
"Andělů a pozemských žen," přerušil ho Aaron. Nechtěl
ztrácet čas tím, co už znal. "To vím, našel jsem si to
v knihovně. Teď mi ale sakra řekněte, co to má co dělat
no mnou."
79
"Je to trochu komplikované/' řekl Zeke, "když mi dáš
půl vteřiny a necháš mě mluvit, možná ti něco vysvětlím."
Dlouze se na Aarona zadíval, upřeně, ale zároveň chlácholivě.
Ten pohled naznačoval, že nejde jen o normálního
starého blázna, ale někoho, kdo měl kdysi velkou
autoritu. Gabriel přeběhl k nově zasazenému stromku
a očichával mulčovací kůru okolo.
"Omlouvám se," řekl Aaron, "pokračujte."
Zeke si pohladil zarostlou bradu, vrátil se ke své myšlence
a začal znovu: "Správně, Nephilim jsou děti andělů
a pozemských žen. Ve skutečnosti dost vzácné, matky
mají velkou potíž je donosit, natož přežít porod. Ale vždy
jednou za čas se takové dítě zrodí."
Gabriel byl zpět a položil míček, nyní pokrytý čpící
hmotou, Zekovi k nohám. "Podívej, Zeku, míček."
Zeke se sklonil a zvedl ho, pomalu ho otáčel v ruce,
Gabriel ho přitom pozorně sledoval.
"Jsou výjimeční, zčásti andělé, zčásti lidé, spojení nejpůsobivějších
stvoření Všemohoucího."
Stařec si s míčkem pohodil jednou a pak ještě jednou.
Psí hlava, jež ho sledovala, poskakovala nahoru a dolů.
"Nephilim mají většinou normální dětství, ale když dosáhnou
jistého stupně dospělosti, začne se andělská povaha
prosazovat. Tehdy se objeví problémy, skoro jako by
se obě poloviny už nesnesly." Zeke míč odhodil a Gabriel
za ním vyrazil. "Zdá se, že to začíná kolem osmnácti nebo
devatenácti."
Aaron cítil, jak se mu z obličeje vytrácí barva, a otočil
se k muži na lavičce. "Chcete mi říct... že moje matka...
moje matka spala s andělem? Proboha!"
Gabriel se s míčkem vrátil, zastavil se před Aaronem
a zdálo se, že cítí rostoucí tíseň svého pána. Začenichal mu
u nohy, ujistil se, že je vše v pořádku, a přešel k Zekovi.
"Poznal jsi svého otce?" zeptal se Zeke a líně zvedl míček.
"To je přece jedno," vyštěkl Aaron a otočil se k muži
i psovi zády.
Přes ulici uviděl své zaparkované auto a chtěl se k němu
hned rozběhnout. Cítil, jak mu země začíná ujíždět pod
nohama, a city se v něm bouřily jako na houpačce. Zekova
otázka ho udeřila jako rána sekerou. Matka jeho porod
nepřežila a identitu jeho otce si odnesla s sebou do hrobu.
"Ale to se právě mýlíš, Aarone," promluvil za ním Zeke,
"není to jedno."
Aaron se mu podíval do tváře. Najednou se cítil slabý,
jako by mu z těla odtekla všechna energie.
"Existuje sbor andělů jménem Mocnosti. Jsou to ti nejstarší
z andělů, první, které Bůh stvořil."
Gabriel uviděl několik racků. " Velcí ptáci," zavrčel a začal
se k nim pomalu plížit jako nějaký obávaný predátor.
Zeke vstal a popošel k Aaronovi. "Pozorně mě poslouchej,"
řekl a znovu na něj pohlédl tím podivným pohledem,
"Mocnosti jsou něco jako Na okamžik se zamyslel.
"Mocnosti jsou jako tajná policie, jako boží jednotka
zvláštního nasazení. Mají za úkol zničit všechno, co podle
nich uráží Stvořitele."
Aaron zmateně zavrtěl hlavou: "Nechápu."
"Mocnosti se již dávno rozhodly, že Nephilim takoví
jsou. A že představují potupu pro Boží oči."
"Mocnosti je zabíjejí?" zeptal se Aaron, ale odpověď
už znal.
Zeke pomalu kývnul a jeho tvář se zasmušila. "Na začátku
to byla jatka, mnozí z těch zabitých byli ještě děti. Ani
vlastně nevěděli, proč mají zemřít." Starý muž se natáhl
a pevně stiskl Aaronovi paži. "Chci, abys mě velmi pozorně
poslouchal, protože na tom může záviset tvůj život."
Zekův stisk byl pevný a začal bolet. Aaron se pokusil
odtáhnout, ale muž ho držel pevně.
"Děje se to pořád, Aarone. Chápeš, co ti tu vykládám?
Nephilim se ještě rodí, a když se u nich začnou projevovat
znaky jejich skutečné povahy, Mocnosti si je najdou."
Aaron se konečně muži vyškubl. "Nechte mě být,"
ucedil.
"Mocnosti si je najdou a zabijí je. Nemají slitování.
V jejich očích jsi zrůda, něco, co se v přírodě nikdy nemělo
stát."
Aaron dostal najednou ohromný strach. "Musím jít,"
řekl muži a rozhlížel se po psovi. Zapískal a uviděl Gabriela,
jak v dálce zvedá nohu u odpadkového koše. Pes se
k nim poklidně rozběhl.
"Musíš mě poslechnout, Aarone," varoval ho Zeke.
"Tvoje schopnosti se rozvíjejí. Jestli nebudeš opatrný -"
Aaron se otočil a přistoupil ke starci, ruce zaťaté v pěst
potlačovaným vztekem. Už to nedokázal vydržet. Byl vyděšený
- vyděšený a velmi rozzlobený, protože začínal Zekově
šílené historce věřit. Chtěl odpovědi, ale ne takovéhle - ty
znamenaly vstupenku na oddělení pod zámkem.
"Cože?" zaječel. "Jestli si nedám pozor, tak se tihle andělští
výsadkáři snesou z nebes a zabijou mě?" Aaron si
najednou vybavil svůj sen, vracející se noční můru, a začalo
se mu chtít zvracet. To ho rozezlilo ještě víc.
"Vím, že to zní šíleně," řekl Zeke, "ale musíš to přijmout.
Už se to děje stovky let a
"Nechte si ty kecy," vybuchl Aaron. "Nechte si ty blbý
kecy pro někoho jinýho!" Dal se na odchod, ale pak se zastavil
a otočil se zpátky. "A jak tohle všechno víte, Zeku?"
zeptal se a namířil na muže prstem. "Jak víte o Nephilim,
Mocnostech a zabíjení?"
Muž znovu promluvil a jeho hlas byl naprosto klidný.
"Řekl bych, že odpověď už znáš, a pokud ne, trochu se
zamysli."
Aaron se zasmál nahlas a krutost toho zvuku ho překvapila.
"Nechte mě hádat. Jste taky Nephilim, ne?"
Zeke se smutně usmál a zavrtěl hlavou. "Nephilim ne,"
řekl a začal si rozepínat svůj rozdrbaný plášť. Měl pod
ním volný zelený svetr a vybledlé džíny. "Jsem padlý anděl,
Grigori, mám-li být přesný," řekl a přiblížil se.
Zatáhl za límec svetru a odhalil pravé rameno. Objevila
se neobvykle bledá kůže - a ještě něco dalšího. Zvláštní
masitý výběžek, dlouhý asi patnáct centimetrů, rašící
z mužovy lopatky. Byl pokrytý jakýmsi jemným porostem
bílých chloupků - ne, zblízka to vůbec nevypadalo jako
chloupky - byl pokrytý jemným bílým peřím. Aaron uskočil,
když se výběžek začal pohybovat nahoru a dolů v náznaku
třepetání. Na druhém rameni se pod svetrem začalo
unisono hýbat něco podobného.
"Co to sakra je?" zeptal se Aaron, zároveň fascinovaný
i znechucený vrtěním zakrslého hrbolku.
"To je vše, co mi z nich zbylo," řekl tiše Zeke a smutek,
jenž prýštil z jeho hlasu, byl takřka hmatatelný. "To
je vše, co zbylo z mých křídel."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama