Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Padlí Andělé - KAPITOLA PRVNÍ 1/2

24. října 2014 v 15:41 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan
Padlí Andělé - KAPITOLA PRVNÍ 1/2



Aaronu Corbetovi se už zase zdál ten sen. Ale jako
by to ani nebyl sen. Od chvíle, kdy se před více
než třemi měsíci noční výjevy objevily, nabývaly na
intenzitě - téměř ožívaly. Byly takřka skutečné.
Prochází skrz starodávné primitivní město vybudované
z hnědých cihel, bláta a slámy. Lidé jsou vyděšení, protože
cosi ohrožuje jejich domovy. V panice pobíhají kolem a chladnou
nocí rezonují výkřiky plné strachu. Vzduch jerosycen
zvuky násilí, ostří mečů zvoní v soubojích, ranění skučí a je
tu ještě něco, co nedokáže zcela zařadit, podivný zvuk v dálce,
jenž se ale blíží.
Jiné noci se pokoušel vyplašené obyvatele zastavit, zachytit
jejich pozornost, zeptat se, co se děje, ale zjevně ho
neslyšeli ani neviděli. Byl pro ně vzduch.
Manželé ve zmatku klopýtají přes pískem pokryté ulice
a i s děckem, které mají mezi sebou, se zoufale snaží najít nějaký
úkryt. Znovu slyší vyděšené hlasy. Nerozumí jejich jazyku,
ale smysl je jasný. Jde o život jim i jejich dětem.
Nespočetněkrát tohle místo v noci navštívil, viděl nebohou
vesnici a přihlížel bázni obyvatel. Ale ani jednou
neviděl příčinu jejich strachu.
Ji Ir křivolakými uličkami snového místa a po d bosýma
i ii tluittui cítí drsnost pouštního písku. Každou noc se mu toto
mt'sto v obležení zdá skutečnější a dnes vnímá jejich děs,
jako kdyby patřil i jemu. A znovu se p tá sám sebe, čeho se
děsí? Kdo jsou ti, co mohou tak vystrašit tyhle prosté lidi?
Na trhu se zpod plachty přikrývající hromadu žlutého
dýňovitého ovoce vyřítil chlapec v otrhaných šatech, o málo
starší než on. Díval se, jak kluk nenápadně mizí opuštěným
tržištěm, drží se ve stínu a nervózně pokukuje nahoru na
nebe. Je zvláštní, že ho tak zneklidňuje. Na kraji tržiště se
zastaví a plíží se noční temnotou. Toužebně se zadívá přes
ohromnou otevřenou plochu na další tmavý pás. Na klukově
snědé tváři se zrcadlí neutuchající strach, oči má bílé
a doširoka otevřené. Čeho se tak bojí? Aaron se sám podívá
nahoru a vidí jen noc, samet ozdobený třpytivými drahokamy.
Není se tu čeho bát, člověk může jen obdivovat
krásu. Chlapec vystřelí ze svého úkrytu přes otevřený prostor.
V polovině cesty se zvedne vítr. Náhlé, mocné poryvy
z neznáma, valící se písek, špína a prach. Chlapec se zasta
ví a chrání si tvář proti palčivým částečkám. Je oslepen
a ztrácí směr. Aaron by na něj rád zavolal a pomohl mu ze
záhadné pouštní bouře, ale ví, že by jeho pokusy byly zbytečné,
že je jen pozorovatel. A najednou je tu ten zvuk. Neumí
ho přesně zařadit, ale ví, že je mu povědomý. Něco je
nahoře na nebi, tluče do vzduchu, probouzí vítr a náhlou
bouři. Chlapec ječí. Jeho zpocené tělo je pokryté jemným
prachem a pouštním pískem, takže se zdá téměř bílé. Zvuky
jsou teď silnější a blíží se.
Co to je? Odpověď leží těsně za hranicí jeho chápání.
Znovu se podívá do nebe. Kolem stále poletuje písek, zvířenývětrem. Bodá ho do obličeje a očí, ale on se musí dívat - musí
vidět, co působí ty zvláštní údery, co dokáže vytvořit poryvy
větru natolik silné, aby rozhýbaly písek a kusy kamení. Musí
znát zdroj toho nezměrného strachu v obyvatelích města ze
snů - i uvnitř tohoto chlapce. A pak je skrze oblak jemné prsti
spatří. Poprvé je spatří. Mají na sobě brnění. Zlaté brnění
blyštící se ve světle, je ž vrhají roztančené plameny jejich
zbraní. Chlapec se k němu rozběhne, zdá se, že je najednou
Aaron viditelný. Natáhne k němu ruce a v jazyce svého lidu
prosí o pomoc. Tentokrát Aaron rozumí každému slovu. Pokouší
se odpovědět, ale nocí se rozezní ohlušující skřeky,
vzrušené výkřiky predátorů, co objevili svou kořist. Chlapec
se dá na útěk, ale je jich příliš mnoho. Aaron nemůže
dělat nic jiného než sledovat, jak se ptákům podobná stvo ření
snášejí z oblaků a vrhají se na chlapce, jehož ustrašené
naříkání se záhy utopí v tlukotu jejich mocných křídel. Andělských
křídel.
Ly n n , M a s s a c h u s e t t s
Gabriel si kýchl tak silně, až to otřáslo celou postelí a Aarona
to vytáhlo ze snů zpět do skutečného světa. Když mu
na tváři přistála další dávka slin, otevřel zprudka oči. Na
chvilku na sen zapomněl a to jediné, co si žádalo pozornost,
byl jeho čtyřicetikilový labrador Gabriel.
"Uff," zabručel a vytáhl ruku z tepla pod peřinou, aby
si otřel zamokřený obličej.
"Dík, Gabe," řekl hlasem ještě ochraptělým spánkem.
"Kolik je vlastně hodin? Už musím vstávat?" zeptal se psa
ležícího vedle sebe.a olízl mu seshora odkrytou ruku, jeho mohutné tělo ale
Aaronovi bránilo ve výhledu na budík.
"No jo, no jo," zabručel Aaron, natáhl druhou ruku
a podrbal Gabriela za sametovýma hnědozlatýma ušima,
zároveň se také posadil, aby se podíval na hodiny. Pes
však chtěl víc, překulil se na záda a plácl Aarona předními
packami. Ten se usmál a podrbal i odhalené břicho,
pak se konečně zaměřil na noční stolek s budíkem. Viděl,
jak se červené digitální číslice mění ze 7:28 na 7:29.
"Sakra," sykl.
Gabriel ucítil, že se jeho pán rozčílil, a převalil se za
halasného štěkotu na břicho. Aaron bojoval s peřinami
a snažil se vybičovat k co nej rychlejší akci.
"Sakra. Sakra. Sakra. Sakra," opakoval, zatímco si svlékal
tričko z koncertu Davea Matthewse. Hodil je na hromadu
špinavého oblečení v rohu pokoje a stejným směrem
odkopl i tepláky na spaní. Zaspal. A to pořádně.
V noci se učil na test z dějepisu a hlavu měl zjevně tak
nacpanou detaily o americké občanské válce, že si nejspíš
zapomněl nařídit budík. Na to, aby se dostal do školy
Kennetha Curtise před prvním zvoněním, měl ani ne půl
hodiny. Vrhnul se k prádelníku a z druhého šuplíku vytáhl
čisté trenýrky a ponožky. V zrcadle nad sebou viděl,
jak na něj Gabriel z postele udiveně zírá.
"Houby nejlepší přítel člověka," prohodil jeho směrem
cestou do koupelny, "jak jsi mě mohl nechat zaspat?"
Pes se ve zmačkaných peřinách jen převalil na bok a těžce
vzdychl. Aaron se stihl osprchovat, obléct a vyčistit si
zuby za sedmnáct minut a kousek.
22
Možná to ještě zvládnu, pomyslel si, když s taškou přes
míněno nacpanou knihami dusal ze schodů. Jestli vyrazí
ze dveří hned teď a bude mít na všech světlech na silnici
North Common zelenou, bude na školním parkovišti
íikorát se zvoněním. Bude to jen tak tak, ale nic jiného
mu nezbývá. V předsíni popadl z věšáku bundu, a když
už měl ruku na klice, ucítil Gabrielův pohled. Pes stál
za ním, upřeně ho pozoroval a hlavu měl zvláštním způsobem
nakloněnou, jako kdyby říkal ,Nezapomněl jsi na
něco?'
Aaron si povzdechl. Bylo třeba mu dát nažrat a vzít
ho ven, aby si tam vyřídil svoje záležitosti. Za normálních
okolností měl spoustu času, aby se o svého nejlepšího kamaráda
postaral, ale dnes bylo všechno jinak.
"Nemůžu, Gabe," řekl, když otáčel západkou, "Lori ti
dá jídlo a vezme tě ven."
A pak mu to došlo. Tolik spěchal, aby se dostal z domu,
že si nevšiml, že tu jeho adoptivní matka není.
"Lori?" zavolal, obrátil se od dveří a rychle přešel z předsíně
do kuchyně. Gabriel mu byl v patách.
Tohle je divné, pomyslel si. Lori Stanleyová byla v téhle
domácnosti obvykle první na nohou. Vstávala kolem
páté, postavila vodu na kávu a připravila svému muži Tomovi
svačinu, aby mohl dorazit do Elektrických závodů,
kde dělal vedoucího, přesně na sedmou.
Kuchyně byla prázdná, a tak Aaron společně s hladovým
Gabrielem pokračovali dál do obýváku. Pokoj byl
tmavý, rolety na všech čtyřech oknech stále stažené. Televize
byla zapnutá, ale jen zrnila. Před dvaadvacetipalcovou
obrazovkou seděl jeho sedmiletý nevlastní bratr Steviea upřeně ji pozoroval, jako kdyby sledoval ten nejnapínavější
pořad na světě.
Na opačné straně pokoje, pod sérií rodinných fotek, jíž
se z legrace přezdívalo zeď hanby, spala v koženém křesle
s opěrkou jeho nevlastní matka. Aarona zneklidnilo, jak
vypadá staře, zhroucená a zachumlaná v tmavě modrém
obnošeném froté županu. Poprvé si opravdu uvědomil, že
stárne a že jednou přijde chvíle, kdy už tady nebude vůbec.
Jak mě tohle sakra napadlo? Raději tyhle znepokojivé
a podivné myšlenky zaplašil a pokusil se myslet na
něco příjemnějšího. Když ho Stanleyovi adoptovali, bylo to od jeho narození
už posedmé. Copak že to o něm vychovatelé říkali? "Není
to zlý kluk, jen trochu introvert se vznětlivou povahou."
Aaron se usmál. Nikdy si nemyslel, že umístění v rodinách
bude natrvalo, představoval si osmé, deváté, desáté a třeba
i sté, než se bude moct vymanit z pěstounského systému
a vydat se sám do světa. Vzpomněl si, kolik péče mu tahle
žena a její manžel během všech let dali, a projel jím hřejivý
záchvěv citu. Vydrželi to s ním, ať se choval sebehůř, dali
mu svůj čas, energii a především lásku. Stanleyovi si nenechali
pouze vyplácet sociální dávky, ale opravdu jim na
něm záleželo, takže je časem začal brát jako vlastní rodiče,
které nikdy nepoznal.
Gabriel došel k dítěti před televizí a začal mu olizovat
obličej - Aaronovi bylo jasné, že chce jen získat zbytky
chlapcovy snídaně. Kluk ale nijak nereagoval, dál zíral na
zrnící obrazovku, oči i pusu dokořán. Steven byl jediné
biologické dítě Toma a Lori a byl autista.
Tuto diagnózu lidé často nechápou, ti, co jsou jí postiženi, jsou natolik
Iumořeni ve svém vlastním světě, že jen zřídka dokážou
Komunikovat s okolím. S chlapcem to bylo celkem těžké,
takže s ním Lori zůstávala doma, aby se o něj mohla
Nturat.
Trhla sebou a naráz se probudila. "Stevie?" ospale zamžourala
směrem k mladšímu chlapci.
"Kouká na svůj oblíbený pořad," odpověděl Aaron
n ukázal na Gabriela se Stevenem. Obrátil se zpět na
nvou matku. "Není ti nic?"
Lori se zavrtěla, přitáhla si župan ke krku a usmála se
na něj. Tenhle úsměv mu vždycky zvednul náladu a ani
dnes ráno tomu nebylo jinak.
"Jsem v pořádku, broučku, jen malinko unavená." Bradou
ukázala na chlapečka před televizí: "V noci trochu
zlobil a zrnění bylo to jediné, co ho zklidnilo."
Mrkla na malé hodinky po dědečkovi visící na zdi a zhrozila
se. "To už je tolik? Co tu ještě děláš? Přijdeš pozdě."
"Do noci jsem se učil na dějepis a zapomněl jsem si
nařídit budík..." začal jí vše vysvětlovat, ale ona se zvedla
z křesla a strkala ho ven z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama