Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Padlí Andělé - KAPITOLA DRUHÁ 2/2

31. října 2014 v 13:57 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí Andělé - KAPITOLA DRUHÁ 2/2






Aaron zavrtěl hlavou: "Jasně, jdi. Někdy mi to vrátíš."
Michelle se usmála a obešla pult. "Díky, Aarone. Všechno,
co potřebuješ, by mělo být přímo tady. Dobrou noc."
Ještě jí zamával, když vycházela ven, a pak se vrátil
k otevřené složce. "Dobrá," řekl a vyndal z ní pár formulářů,
"tyhle mi prosím vyplňte."
Žena si vzala papíry a pustila vodítko, aby mohl pes
prozkoumat celou recepci. "Je mi to vážně líto," řekla, vytáhla
z kabelky brýle a nasadila si je. "Hrozně jsem doufala,
že tu ještě někdo bude." Začala vyplňovat první z nich
a utrousila: "Máte štěstí, co?"
Sába se k němu opatrně přiblížila, vrtěla ocáskem
a uši měla sklopené dozadu.
"Jo, to mám," přitakal a napřáhl ke štěněti ruku, aby
si ji mohlo očuchat. Olízlo ji a on je začal hladit.
Paní Dexterové zabralo papírování dvacet minut a měla
se k odchodu.
"Sába bude v pořádku," ujistil slzící majitelku. "Pan
doktor ji ráno bude operovat jako první. V poledne si můžete
zavolat, jak to dopadlo a kdy bude moct jít domů."
Žena si ještě u vchodu dřepla, naposled ještě pejska
pohladila a dala mu pusu na hlavu.
35
"Moc děkuju," řekla a postavila se, "mrzí mě, že jsem
vás tak zdržela."
Aaron se trochu zastyděl, bylo mu trapné být nepříjemný
na někoho, kdo měl zjevně tolik rád své zvíře. Sába
viděla, jak její panička nastupuje do malé dodávky bez ní,
a začala kňučet.
"Neboj, děvče," řekl a jemně zatahal za vodítko. "Pojďme
se ubytovat. Máme tu překrásné pokoje a rozhodně ti
tu nebude smutno."
Vedl ji skrz kotce. Všechny ty psí pachy ji musely vyděsit,
protože stáhla ocas mezi třesoucí se nožičky a začala
se vzpouzet.
"To nic," uklidňoval ji, když v tom se rozpoutalo peklo.
Všichni psi začali bláznit, divoce štěkali, vrhali se na dvířka
klecí a zběsile hrabali tlapkami. Sába couvla ještě víc. Nervózně
se podívala po něm a pak po neposlušných psech,
jako by se ptala: "Co je to s nimi?" Vůbec netušil. Ještě
nikdy předtím je takhle neviděl. Možná začala Sába hárat
nebo bydlela s agresivnějším psem a ostatní ho z ní cítili.
Začala žalostně naříkat, tak se k ní sehnul a pohladil
ji po hlavě. Štěkání neustávalo, naopak zesilovalo a on
cítil, jak to v něm začíná vřít. Tohle bylo to poslední, co
potřeboval. Už takhle měl zpoždění, a teď se navíc všichni
pomátli. Co mám dělat? ptal se sám sebe. Rozhodně
tady nemůžu tu chudinku zavřít, když se všichni chovají
jako... jako zvířata.
"Ticho," vykřikl. Šílenství neustávalo. Některé z horních
klecí se dokonce začaly pohybovat dopředu a dozadu,
řízené bláznivou silou zevnitř. Sába se krčila u dveří
a chtěla pryč; ani v nejmenším se jí nedivil.
"Ticho," zkusil to Aaron znovu, silněji a s větší autoritou.
Štěňátko začalo škrábat na dveře a zanechávalo ve
dřevě hluboké vrypy. Vzal je za obojek a táhl pryč. Vyděšený
pejsek začal močit na podlahu - podlahu, již zrovna
vytřel, což byla jedna z jeho závěrečných večerních povinností.
Z nesnesitelného štěkání začala Aaronovi třeštit
hlava a z pachu moči se mu zhoupl žaludek. Už toho
měl dost.
"Ticho, nebo vás všechny nechám uspat!" zaječel a rozzlobený
hlas se odrážel od bílých vykachličkovaných zdí.
Všechno naráz zmlklo. Každý z psů byl najednou mírný,
jako by dostal z jeho slov strach. Jako by rozuměli, co
řekl.
Když konečně vcházel do dveří, bylo skoro jedenáct. Vytáhl
klíč ze zámku a jemně za sebou zavřel vchodové dveře.
V předsíni se zastavil, zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Nasával noční ticho a téměř cítil, jak se jeho tělo
samo vypíná. Po tom výbuchu vzteku už se psy nebyly
žádné další potíže. Umístil Sábu do klece, vytřel po ní
a za tu chvíli neslyšel ani pípnutí. Museli vycítit, že to
myslí vážně. Stejně ale bylo zvláštní, jak reagovali. Jenže
co vlastně mohl čekat po takovém dni.
Aaron se ploužil do kuchyně, bylo mu líto, že ho Gabriel
nevítá, ale říkal si, že si nejspíš šel lehnout, když rodiče
ukládali Stevieho. Pes autistického chlapečka velmi
bedlivě střežil, jako by věděl, že je jiný a on mu musí věnovat
zvláštní péči.
Nad sporákem svítilo světlo a na kovovém poklopu
byl magnetem - kočičí hlavou - připevněn papírek. Jeho
37
adoptivní matka mu vzkazovala, že už šli spát a že večeři
má v troubě. Také se tu psalo o malém překvapení v jídelně,
což ho potěšilo.
Nasadil si chňapku, vyndal z trouby talíř přikrytý alobalem
a šel do jídelny. Sedl si a uviděl modrou obálku opřenou
o čokoládový dortík s jednou svíčkou. Sáhl po přání
a napadlo ho, jestli by si také měl sám zazpívat Hodně
štěstí. Pochyboval ale, že by na to měl energii.
Na obrázku byl prádelník se spoustou pohárů z různých
soutěží a nápis zněl "Pro vítěze". Uvnitř přání si přečetl nějakou
slátaninu o dokonalém chlapci, co dospěje v muže,
a obrátil oči v sloup. Každý rok mu Lori dala to nejkýčovitější
přání, co bylo k sehnání. Na její narozeniny a Den matek
dělal to samé. V obálce byla i zbrusu nová padesátidolarovka.
Aaron si povzdechl - věděl, že si tohle jeho adoptivní
rodiče nemohou dovolit, ale stejně dobře věděl, že by bylo
zbytečné jim ji vracet. Už to kdysi zkoušel, ale vždycky trvali
na tom, aby si peníze nechal a pořídil si něco extra.
Dojedl večeři - sekanou s bramborovou kaší a hráškem -
a šel opláchnout nádobí, a přitom v duchu bojoval s tím,
co by měl dělat dál. Větší část z něj si hrozně chtěla jít
lehnout, ale ta pracovitější byla pro to, aby udělal alespoň
nějaké úkoly na zítra.
Pomalu se šinul po schodech do postele, ztěžka se opíral
o zábradlí a do pusy si vhodil zbytek dortu. Jeho unavené
já právě obratně nacpalo tu akademickou část osobnosti
do tmavého hrubého pytle.
Dveře do Stevieho pokoje naproti schodišti byly dokořán
a proudilo z nich světlo čtecí lampičky. Tiše tam nahlédl,
aby dítě zkontroloval. V nohách postele ležel Gabriel,
a když Aarona uviděl, začal divoce vrtět ocasem. Opatrně
šel dál a pořádně podrbal psa za ušima. Stevie si ze spaní
tichounce broukal, Aaron mu přitáhl peřinu až k bradě.
Chvilku bratra pozoroval, a než odešel, tak ho jemně
pohladil po tváři. U dveří kývl na Gabriela, aby šel s ním.
Tenhle rituál se v podstatě opakoval každý večer. Gabriel
si šel lehnout se Steviem, ale když chlapec usnul, šel na
zbytek noci k Aaronovi. Obrovský pes seskočil nehlučně
z postele a vydal se do chodby.
Aaron si při pohledu na něj dojatě vzpomněl na chvíli,
kdy ho uviděl poprvé. Seděl přivázaný u dvorku na Mal
Street, světležlutou, až téměř bělostnou srst měl celou
špinavou a umaštěnou. Byl tehdy ještě úplně drobounké
štěňátko, žádné tele jako dnes.
Cestou do pokoje Aaron slyšel, jak se naproti z ložnice
rodičů ozývají večerní zprávy. Televize se vypínala automaticky
až o půlnoci. Další rodinný rituál - Lori a Tom chodili
spát brzy, a co se pamatoval, usínali během zpráv.
Dveře do jeho pokoje byly zavřené. Otevřel je a pustil
Gabriela dovnitř. Ten skočil do postele a díval se na něj
tmavýma, živýma očima. Vesele vrtěl ocasem a z udýchané
tlamy mu visel růžový jazyk. Aaron zavřel a usmál se.
Když pejska poprvé přinesl domů, byl tak maličký, že se
bez pomoci na postel ani nedostal. Teď ho odsud nešlo
vyhnat.
Mnohokrát si říkal, jaký by ho asi potkal osud, kdyby
ho tenkrát v šeru na Mal Street neukradl. Povídalo se, že
v těch zchátralých domech bydlí členové jednoho z pouličních
gangů města Lynn. Prý kradou psy a používají
39
je při cvičných zápasech pitbullů. Aaronovi stačil jediný
pohled do Gabrielových hlubokých očí a bylo mu jasné,
že nikdy nedovolí, aby zvířeti někdo ublížil. Od té chvíle
byli nerozluční.
Odkopl kecky a doslova se rozplácl na postel. Ještě nikdy
necítil větší slast. Víčka ztěžklá únavou se mu pomalu
začala zavírat a cítil, jak se tělo chystá ke spánku. Pes
stále seděl nad ním a jeho supění jemně pohybovalo postelí.
Připomnělo mu to magické prsty v matraci, jež člověka
za pár drobných namasírují a jimiž se to jen hemží
v ošuntělých motelech z filmů.
"Co je, Gabe?" zeptal se, aniž by otevřel oči.
Pes odpověděl tím, že skočil z postele a začal šmejdit
kolem. Aaron zaskučel, protože věděl, co to znamená.
Gabriel hledal něco na hraní. V takových chvílích se modlíval
k bohu všech psích hraček, aby bylo pátrání neúspěšné,
ale dávnověké božstvo levné gumy a pískátek ho vyslyšelo
jen zřídka. Čtyřicetikilový mazlíček vyskočil zpátky
na postel. I skrze zavřené oči si byl Aaron jistý, že se nad
ním Gabriel sklání a má něco v tlamě.
"Co bys rád, Gabrieli?" šeptl unaveně a přesně věděl,
co mu Gabe chce říct. Proto ho ťuknutí tenisového míčku
do hrudníku vůbec nepřekvapilo. Překvapivé ale bylo, že
mu pes skutečně odpověděl.
"Chci si házet s míčkem," prohlásil Gabriel jasným a kultivovaným
hlasem.
Aaron otevřel oči a zíral do psova křenícího se obličeje.
Teď už vůbec nebylo pochyb. Celodenní pád do šílenství

se završil. Skutečně ztrácel rozum.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama