Dávej si bacha na Alici!


V nouzi potkáš opravdové přátelé

Říjen 2014

Padlí Andělé - KAPITOLA DRUHÁ 2/2

31. října 2014 v 13:57 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí Andělé - KAPITOLA DRUHÁ 2/2



Padlí Andělé - kapitola druhá 1/2

31. října 2014 v 13:51 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan
Padlí Andělé - KAPITOLA DRUHÁ 1/2


10.kapitola: shledání celé rodiny a posila.

27. října 2014 v 12:00 | Kate♥ |  Vládci Živlů
10.kapitola: shledání celé rodiny a posila.

Padlí Andělé - KAPITOLA PRVNÍ 2/2

24. října 2014 v 15:45 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan

Padlí Andělé - Kapitola první 2/2


Padlí Andělé - KAPITOLA PRVNÍ 1/2

24. října 2014 v 15:41 | Mayu-chan |  Padlí Andělé a Leviatan
Padlí Andělé - KAPITOLA PRVNÍ 1/2

07-Ghost(Anime recenze)

22. října 2014 v 15:41 | Terka^^ |  Anime

Ahoj čtenáři!

dneska vám přináším recenzi na jedno anime,

které sem viděla nespočekrát. tak se vrhnem na to anime ne?


9.kapitola: Pravda

20. října 2014 v 11:47 | Kate♥ |  Vládci Živlů
9.kapitola: Pravda

Padlí Andělé prolog 2/2

17. října 2014 v 15:34 | Kate♥ & Terka^^ & Mayu-chan |  Série: Padlí Andělé
Prolog 2/2


Od chvíle, kdy se ho začalo zmocňovat šílenství, ještě nikdy nebyly hlasy tak výrazné, tak rozčilené. Možná tušily, že Ne mu vrací rovnováha. Možná věděly, že jejich společný čas je u konce.
"Už jsou tady! Uteč! Schovej se! Ještě není pozdě. Utíkej!"
Obrátil se a vztekle, ač trochu rezignovaně, máchl pěstí směrem ke stromům.
"Už dost! Už vás nebudu poslouchat," dodal ještě na adresu vzduchu nad hlavou a země
pod nohama.
"Rozumíte mi?" otázal se temnoty, která obklopovala
palouk. Pomalu se otočil a šílenství se ho stále pokoušelo svým halasným švitořením přemoct. Už to nemohl dál vydržet.
"Zmlkněte!" zařval z plných plic.
"Zmlkněte! Zmlkněte! Zmlkněte!" A naráz všechno ztichlo. Stejně tak jako byly před chvílí zvuky nesnesitelné, jejich náhlá nepřítomnost
byla podobně zdrcující. Teď nebylo nic - žádné bzučení hmyzu, žádné skřeky nočních ptáků ani ševelení listů
ve větru. Ticho ho pohlcovalo.
"No tak dobře," řekl nahlas, aby se ujistil, že neohluchl. Nenadálý klid ho znepokojoval, a tak se otočil, aby se
z mýtiny dal zpět stejnou cestou, jíž přišel. Hned se ale zastavil. Na pěšince se tyčila osamělá postava. Byla to jen hříčka stínů? Že by se les, temnota a měsíční svit spikly, aby zešílel ještě o něco víc? Eric zavřel a zase otevřel oči,
snažil se na mužskou postavu lépe zaostřit. Pořád mu ale zjevně někdo stál v cestě.
"Dobrý večer?" Opatrně se k postavě přibližoval.
"Kdo je tam?" Stále ještě nedokázal na neznámém rozeznat nic
podrobnějšího. Silueta se vydala k němu, a stejně tak i tma, jako kdyby
rozvlněné stíny obklopující postavu byly součástí jej osobnosti. Ericovi probleskl hlavou obrázek Pigpena z komiksu o Charliem Brownovi, Pigpena věčně zahaleného v oblaku prachu a špíny. Jakýmsi zvráceným způsobem se
mu postava opravdu podobala, jenže tohle bylo mnohem děsivější. Eric udělal rychle krok zpět.
"Kdo jste?" zeptal se vyděšenou fistulí. Tenhle svůj vystrašený hlas nesnášel.
"Nepřibližujte se," pronesl varovně a vědomě se snažil, aby ta hrozba zazněla hluboce
a vážně. Postava oděná do tmy se zarazila, ale i když už byla u mýtiny docela blízko, Eric nedokázal rozeznat
žádné rysy. Opět ho napadlo, jestli si s ním jen nepohrává
šílenství a zda tenhle stín není pouze výplodem jeho nemocné duše.
"Jste skutečný?" zakoktal. Les byl pořád výjimečně tichý
a otázka zazněla, jako by ji zakřičel. Temnota ve tvaru mužské postavy tam jen stála a Eric
si už byl jistý její neskutečností. Takže další příznak nervového zhroucení, zavrtěl znechuceně hlavou. Nemůže to zůstat u slyšení věcí, pokáral sám sebe, teď ještě začnu
věci vidět.
"Tak to bychom měli vyřízeno, ne?" řekl a dál zíral na přelud stvořený vlastním šílenstvím.
"Copak? Nepochopils něco? Když mi dojde, že jsi jenom hloupý výplod mojí mysli, tak bys přece měl zmizet." Mávl na siluetu:
"Běž. Nemusíš mi dokazovat, že jsem blázen, je mi to jasné. Zmiz."
Postava se nepohnula, ale její plášť ze stínů ano. Vypadalo to, že se temnota rozevírá. Podobně jako lístky noční květiny se odlupovala, až odhalila člověka uvnitř. Eric si ho dlouze prohlížel a pátral po sebemenší vzpomínce, která by toho chlapa někam zařadila, ale bez úspěchu. Měřil
skoro dva metry a byl velmi štíhlý, na sobě měl černý lolíik a kalhoty. Navzdory dusnu měl přes sebe šedý nepromokavý plášť. Zdálo se, že i on si Erica prohlíží, pokyvoval hlavou ze strany na stranu. Kůži měl neuvěřitelně bledou, téměř bělostnou. Velmi dlouhé vlasy, přísně sčesané dozadu, měly v podstatě stejnou barvu. Eric chodil na základní školu s holčičkou, která takhle vypadala. Jmenovala se Cheryl Baggleyová a taky byla albín.
"Vím, že to bude znít divně, ale..." Eric se zakoktal, jak se snažil poskládat tu nejrozumnější otázku pro danou
chvíli, "vážně doopravdy existujete?"
Muž neodpověděl hned. Zatímco nejspíš přemýšlel nad otázkou, Eric si všiml jeho očí. Hustý stín, jenž ho předtím halil, se zjevně usadil v očních důlcích. Ještě nikdy
neviděl oči tak hluboké a temné.
"Ano," řekl stroze bledý muž - jeho hlas zněl spíš jako
vraní krákání. Byl natolik překvapený, že nepochytil smysl mužovy náhlé odpovědi, a zmateně na něj zíral.
"Ano? Ne..." nervózně zavrtěl hlavou.
"Ano," odvětil muž, "jsem skutečný." Zdůraznil každé slovo své věty. Má zvláštní hlas, pomyslel si Eric, jako
kdyby mu mluvení bylo nepříjemné.
"Aha. Tak to je dobře. Kdo jste? Poslali vás, abyste mě našel?" vyptával se. "Děda s babičkou volali na policii?
Hrozně mě mrzí, že jste musel jít až sem. Jak vidíte, nic mi není. Jen si tady řeším nějaké věci a... Jen bych se měl vrátit a pořádně si popovídat s..." Muž zvedl ztuha ruku.
"Poslouchat tě mě uráží," pronesl
s úšklebkem. "Přikazuji ti mlčet, ohavnosti." Eric sebou trhl, jako by ho někdo udeřil.
"Řekl jste mi
,ohavnosti'?" zeptal se a hlas se mu opět zvýšil, jak se do něj vkrádal zmatek a strach.
"V tomto jazyce existuje pár slov, jež definují tvou osobu
lépe," zavrčel cizinec. "Jsi sněť na tváři Jeho blaženého světa, hnus v Božích očích - nejsi však ten, co mě
pobuřuje nejvíc." Vztyčená ruka, jež měla chlapce umlčet, byla obrácená dlaní vzhůru. V jejím smrtelně bledém středu začalo cosi zářit.
"To však nemění nic na tom, že musíš být smeten z povrchu Země."
Eric cítil, jak se mu vzadu na krku zvedly vlasy hrůzou a pokožka na rukou se mění v šimravou husí kůži. Nepotřeboval teď žádné lesní hlasy, aby ho varovaly, nebezpečí ve vzduchu cítil sám.
Dal se na útěk a chtěl se vrhnout do nízkého podrostu. Musí pryč. Každičké vlákno jeho těla ječelo hrůzou,
takže ho zcela přemohl primitivní reflex zachránit se za každou cenu. Najednou mu zastoupily cestu čtyři postavy, všechny oděné stejně jako neznámý, všechny s pletí bledou
jako tvář úplňku nad ním. Jak je tohle možné? přemýšlel usilovně. Jak se k němu mohli přikrást čtyři lidé,
aniž by způsobili jediný zvuk? U nohou příchozích něco zakňouralo a Eric uviděl skrčeného
malého kluka. Byl špinavý, nahý, s dlouhými rozcuchanými vlasy a z jedné nosní dírky mu na ukoptěné rty stékala hustá nudle. Jeho výraz napovídal, že není zcela v pořádku, že je zaostalý. A pak si všiml koženého obojku, jenž se
chlapci vinul kolem krku, a vodítka končícího v ruce jednoho z cizinců a došlo mu, že se tu děje něco opravdu zlého. Chlapec se začal na řemínku vzpouzet, kňučel, vrčel
jako zvíře a ukazoval na Erica prstem obaleným špínou Muži si Erica upřeně měřili tmavýma očima a pomalu se
rozestoupili do prostoru, čímž mu zabránili uprchnout. Malý divous dál něco drmolil. Eric se prudce otočil a uviděl, jak se k němu první
z mužů blíží. Ruku měl stále napřaženou před sebe - teď však jasně hořela.
Pokusil se ten jev rozumově zpracovat. Na dlani neznámého planul oheň a nejvíc zneklidňující bylo, že ho
to zjevně ani v nej menším netrápilo. Eric cítil, jak se mu začínají třást nohy, viděl oranžovožlutý plamen, jak roste a hladově skáče do vzduchu.
Cizinec se zvolna přibližoval. Chlapec se chtěl dát s vřískotem na útěk, bít kolem sebe hlava nehlava a prorazit onu hradbu těl, ale něco mu říkalo, že by to byla marná snaha. Strach ho přemohl, klesl na kolena a cítil, jak
mu studená vlhkost máčí kalhoty. Nebyl důvod se otáčet, ďábelsky vyhlížející děcko mu vrčelo za zády, cítil, jak se k němu přiblížili i ostatní muži, aby ho obklíčili. Nepřestával se dívat nad sebe na postavu s ohněm v dlani.
"Kdo jste?" zeptal se chlapec tupě, ohromen kouzelným plamenem, jehož tvar se postupně měnil. Cizinec se
na něj podíval černýma blýskavýma očima, tvář zcela bez výrazu. Eric v jejich inkoustové hladině uviděl svůj odraz.
"Proč to děláte?" zeptal se žalostně. Cizinec potřásl podivně hlavou. Eric na své zvednuté
tváři ucítil žár plamene.
"Copak že to ten filuta Matouš o nás naškrábal v jedné z těch svých hloupých knih?" Otázka směřovala do prázdna.
,"Pošle Syn člověka anděly své, i vyberou z království
jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost. A uvrh-
nouť je do peci ohnivé.' Nebo něco na ten způsob/' dodal
s hnusným ušklíbnutím. Eric v životě neviděl nic tak nepřirozeného. Zdálo se,
jako by muži chyběla jakákoliv mimika.
"Nechápu," řekl skoro šeptem. Muž si přesunul hořící objekt z jedné ruky do druhé,
Eric ho pozorně sledoval. Oheň se změnil v meč. Planoucí meč.
"A bude to tak lepší," poznamenal cizinec a pozvedl hořící čepel nad hlavu. Chlapec viděl, jak zbraň z plamene klesá, a otočil tvář vzhůru, jako kdyby čekal na paprsky vycházejícího slunce.
A potom vše, čím byl a čím jednou mohl být, pohltil oheň.

(Lidičky chci vám říct. že příběh bude vycházet od příštího pátku, možná bude jedna kapitola rozdělena na dvě ale vyjdu hned za sebou

Vaše Mayu-chan)


Padlí Andělé prolog 1/2

17. října 2014 v 15:28 | Mayu-chan |  Série: Padlí Andělé

PROLOG 1/2

L i b a n o n , T e n n e s s e e . 1995


The Sims 2 - společenksé šaty pro Seniorky

15. října 2014 v 16:59 | Terka^^ |  Normální The Sims 2

Ahoj hlásím se vám jako každou středu,

dneska tu máme další dámské společenské oblečení,

tentokrtá pro seniorky. Tak jdeme na to, ne?